Nový naivismus
V roce 2005 vyšla česky první kniha Erlenda Loeho. Jmenovala se Naivní. Super. Do současné doby byly vydány další čtyři. Strašnické divadlo představí dramatizaci zatím poslední z nich, Tiché dny v Mixing Park. Kniha je napsaná v žánru takzvaného nového naivismu, který prý vznikl jako reakce na přestylisovanou literaturu.
Tiché dny autor sám nazval “fragmentární a krátkou tragikomedii v divadelním stylu“. Jde o rychlý příběh jednoho manželství na dovolené. Román sám si žádal dramatizaci; je tvořen především situacemi odehrávajícími se v dialozích, jež se v rychlém sledu střídají za sebou.
Vztahy v rodině
S každým člověkem, se kterým se stýkáme, ať už protože musíme nebo protože chceme, máme jiný vztah. Ten vztah je živý, má svou minulost, současnost i budoucnost, která tento vztah definuje, formuje a určuje jeho vnitřní komunikaci. Takových vztahů a takových komunikačních modelů dokážeme za celý život navázat a dlouhodobě udržovat mnoho, někdo by je mohl počítat i na desítky.
Dříve či později takový vztah zajede do určitých kolejí vymezených skutečnostmi typu: společný smysl pro humor, společný okruh přátel, společné zážitky, společné záliby, odlišný pohled na politiku a v těchto pojmenovaných mezích se pohybuje a nijak je nerozšiřuje, pohybuje se kdesi uprostřed tématických mantinelů, netouží po jejich rozšíření, protože dostatečný prostor oběma vyhovuje a prospívá. S někým se pevně určí vztah třeba první den v nové práci, s někým se formuje několik let.
Slova ztrácí svou váhu
Modelem celého příběhu je poměrně banální situace. Středostavovská rodina jede na dovolenou do německých hor. Rodina se třemi dětmi. Manžel Bror je dramaturgem ve finském Národním divadle. "Divadlo" je pro něj zaklínadlem, po jehož vyřčení končí všechny debaty. Divadlo je jeho vášeň, práce i alibi. Všechno je divadlo a cokoliv dělá, má přesah do divadla. A máme první problém: Je dramaturgem, ale chce být dramatikem. Nechce sdělovat cizí myšlenky nýbrž vlastní. Manželka Nina miluje Německo a vše s ním související. To ale Bror nenávidí s argumentací, že Němci jsou fašisté a Garmisch-Partenkirchen je samotná kolébka nacismu. A máme další konflikt. A ty se na sebe vrství: Nina chce být na prázdninách tam kde jsou, Bror ne. A dále: Jeden chce kouřit, druhý ne, jeden chce německé víno, druhý ne. Jeden se chce družit se sousedy, druhý ne, jeden chce chodit na výšlapy, druhý ne. Jeden se chce milovat, druhý ne. Každá situace, která nastane je konfliktní. I ta nejbanálnější.
Jde o modelové situace. Láska po dvaceti letech. Vztah po třiceti letech. Co se s nimi stává? Reziví. Do těchto vztahů přicházejí konflikty. Nahromaděný vztek z očekávání, jež ten druhý nesplnil. On kolikrát ani nevěděl, že má něco plnit. Nahromaděný vztek z vlastní připoutanosti k druhému, nerealizace vlastních snů a přání. Vztek na to, co všechno jsem obětoval ve jménu vztahu. No a vlastně nejpodstatnější důvod. Mají se vlastně obě tyto postavy rády? Mají rády sama sebe?
On mluví. Proč mluví? Co mi to říká? Proč mi to říká? Říká to mně? Co mi tím chce říct? Chce po mně něco, nebo jen přemýšlí nahlas? Je to nějaká hra? Je to bezvýznamné slovo, nebo za tím mám číst osudové shrnutí našeho celoživotního vztahu? Když se ho zeptám přímo, odpoví přímo? A pozná, že se ptám přímo?
Prázdnota a šílenství
Z tohoto modelu, kdy se už dva lidé nechovají otevřeně, ale předstírají před sebou, ale především před druhým, že situaci zvládají a že jsou v pohodě a autentičtí, prosvítá hra. Hra sama se sebou, hra s druhým. Ale ten druhý už má prvního tak prokouknutého, že oba na začátku vetšiny konfiktních situací znají jejich průběh dopředu. Takhle se dá nějakou dobu žít. Takhle vlastně žije většina lidstva skoro celý život. Od šílenství je chrání občasné konflikty a hádky, které alespoň na krátkou dobu uvolní napětí. Od šílenství chrání alkohol a nakonec nejvíce sex. Ale bohužel je to sex s někým jiným než s „milovanýn“ partnerem. U Niny je to sex se sousedem a u Brora onanie se zubním kartáčkem a představou dokonalé ženy.
Eckhart Tolle k tomu říká: „Pokud nežijeme v přítomnosti, všechny naše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou dysfunkční. Nějakou dobu nám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí. Vaše láska se mění v nepřátelství a nenávist. Váš partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení. Partneři si na tyto střídavé cykly obvykle zvyknou. Jejich dramatický vztah je naplňuje pocitem života. Když však negatívní cyklus začne převládat, partnerský vztah se nakonec zhroutí.
Je samozřejmě snažší rozpoznat zdroj negativity v partnerovi než v sobě. Negatívní emoce se projevují v mnoha podobách: sobeckost, žárlivost, snaha ovládat, potřeba mít pravdu, tendence kritizovat, obviňovat atd.“
Titul uvádíme v sezoně s podtitulem VZTAHY V RODINĚ.
