Překlad: Petr Michálek.
Světla: Michael Bláha.
Postavy:
Otec (50) : Taky vídáte takové ty vyhaslé padesátníky, co se ve vaší pracovní době toulají kolem baráku a samota z nich jen čiší?
Matka (40) : Pamatujete na základce takový ty ženský ve věku vaší mámy, co tam pracovaly jako hospodářky?
Dcera (20) : Taková ta divná holka, co jste se s ní ve škole raději nebavili, aby si o vás ostatní nemysleli, že jste taky divný.
Syn (18) : To je takovej ten kluk, byl vždycky úplně stejnej jako vy, akorát se pak dal ke kinderskinům a kámošit se s nim bylo o hubu.
Ivo (33) : Taková ta postavička ze sídliště, co tam v stánku prodává klobásy a limonády. Překvapilo by vás, jak plný život si myslí, že vede.
Na počátku byla Láska. A ta je tam někde pořád. A vlastně to celé - celá tahle rodina a všechen ten hnus - drží pohromadě láskou. Kde se v nás, milujících bytostech a lidech prahnoucích po lásce, bere tolik nenávisti? Co se stane s manželstvím, s rodinou, se sousedy, s městem, s celou společností, když se z běžného života vytratí láska? Co to vůbec je, ta láska a čemu tak říkáme?
Kde a proč se v člověku rodí zlost a závist? Jak jsme schopni ublížit lidem, které neznáme a o kterých víme jen to, že je nenávidíme? Jakto, že nás lidé nenávidí, když nás neznají? A je to skutečně nenávist? Proč je těžké věřit, proč je snadné nenávidět?
Co jsme schopni udělat, když se někdo nedívá...?
DRAMATURGICKÁ LINIE - VÝCHODNÍ BEZNADĚJ
Nikolaj Koljada: Murlin Murlo (Šipilovská Marilyn Monroe)
"Hru Viliama Klimáčka Rozkvetly sekery (Rozkvitli sekery, 2000) uvádí Strašnické divadlo jako další příspěvek do postupně budované dramaturgické linie s pracovním názvem „východní beznaděj“. Navazuje tak na hru Kebab mladé rumunské autorky Gianiny Cărbunariu (v roce 2011 měla inscenace derniéru, obnovenou premiéru plánujeme na podzim 2012) a hru Murlin Murlo jednoho z nejhranějších současných ruských autorů Nikolaje Koljady.
Jde o příběhy, které se odehrávají v těsných bytech, na sídlištích, která jsou sice vzdálená stovky kilometrů od sebe, ale přesto jako by se děly hned za vedlejší zdí. Co mají trojice Rumunů, čtveřice Rusů a pětice Slováků společného? Krom toho že se mezi nimi pokaždé vyskytne čistá, a možná spíš infantilní až retardovaná dívčí hrdinka, jsou vždy postavami, které všechno vydrží a všechno snesou. Jsou jako mouchy v klihu, aniž by bylo jasné, nakolik si ten klíh sami navařili a nakolik jim původně voněl. Jejich příběhy jsou plné rezignace, odcizení, absurdního humoru a klaustrofobických běsů. A touhy dostat se z toho ven.
Jenže jejich omezený životní rozhled, paradoxní a groteskní (a tolik běžný) způsob myšlení a jednání oné životadárné touze spolehlivě brání přerůst v smysluplnou akci.
Klimáčkovy Sekery mají pak v této linii výsostné postavení protože ač hra slovenská, funguje v podstatě plně jako hra česká, jako hra o nás. Nacházíme v ní naše návyky, naše oblíbená jídla a TV pořady, naši úroveň „bídy“, náš stav bez-tíže, stav bez-hodnot, stav bez-duše.
„Východní beznaděj“ je pro nás cesta, protože věříme, že pohled dovnitř, do procesů takového myšlení, do motivů takového jednání (a ještě více nejednání) nám pomůže pochopit nás samé, že je to možná, snad, začátek cesty od mrtva k životu, od východní beznaděje k malé, křehké, pomačkané naději."
Markéta Bidlasová, dramaturgyně
O autorovi:
Viliam Klimáček se narodil v roce 1958 v Trenčíne. Po vystudování Lékařské fakulty UK pracoval jako chirurg a anesteziolog, ale po devíti letech zanechal lékařské praxe a věnuje se pouze divadlu a literatuře. Žije v Bratislavě. Je sedminásobným držitelem prestižní ceny Alfréda Radoka za nejlepší českou a slovenskou hru. Od roku 1985 působí jako umělecký šéf alternativního autorského divadla GUnaGU, pro které píše, režíruje a příležitostně zde také hraje. Pro Slovenské národní divadlo napsal a režíroval hry Demokrati a Karpatská horká. Českému publiku se asi nejvýrazněji představil hrou Hypermarket, kterou v rámci projektu Bouda uvedlo pražské Národní divadlo v roce 2004. Je také autorem několika básnických sbírek, románů a knihy pohádek. Píše také pro rozhlas a televizi. Působí v metapopové formaci Big Bastard Beat Band of Bratislava.
Z desítek jeho divadelních her jmenujme alespoň některé: Nuda na pláži (1993), Pressburger blut (1994), Mária Sabína (1994), Gotika (1995), Eva Tatlin (1997), Jawa nostalgická (1997), Dáma s kolibríkom (1999), Rozkitly sekery (2000), Hypermarket (2004), Historky z fastfoodu (2004), Kto sa bojí Beatles (2005), Dr. Gustáv Husák (2006), Závisláci (Som bilbord) (2006), Komunizmus (2009), Horúce leto 68 (2009), Jsem kraftwerk! (2010)
