„Jedno jediné léto v životě člověka, které si uvědomujeme, teprve když je ztraceno a víc se nenavrací.“ Příběh chlapce, který chtěl smířit vinu vlastní matky a najít cestu svého otce. A našel sám sebe. Po slavném Údolí včel další z dramatizací románů největšího českého žijícího autora.
Studenti pátého ročníku pražské konzervatoře připravují pod vedením režisérky Evy Bergerové dramatizaci románu Vladimíra Körnerna Písečná kosa. V rámci DIKu (Divadla Konzervatoře) bude inscenace uváděna ve Strašnickém divadle.
Pár slov o inscenaci:
„A sotvaže to dítě povyrostlo, vzalo si dýku a meč a odešlo k moři.“
Příběh vypráví o českém chlapci Alwinovi ze Sovince, který chtěl smířit vinu vlastní matky a najít cestu svého otce. Otec kdysi dávno odešel s ostatními muži na výpravu do svaté země. Ideál osvobození božího hrobu v Jeruzalémě, který inicioval mnoho křížových výprav, většinou skončil smrtí nebo deziluzí mužů, kteří se na ně vydali. Stejně tak skončil nejbližší přítel Alwinova otce – Kuna z Olžic. Štěstí ani bohatství nenašel a po návratu jen zpustošelý rodný dům. Jako by se tu někdo mstil za dobývání cizího území. Alwin dojde své první bitvy, která jej poznamená tak, že se dalších již zúčastnit nechce, ani nemůže. Jeho vlastní přítel Hanno jej dobije skoro k smrti. Alwina se ujme Amalberga, která vidí dál a ví, že ani její život, stejně jako Alwinův nenajde naplnění v rodinném štěstí. Amalbergu znásilní její budoucí muž a ona jej za to podřízne. Alwin odchází dále na sever, aby prožil jedno krátké severské léto ve skoro ještě pohanské vesnici s Lonou a Mone. Ani tam však nezůstane. Jako by jej vlastní svědomí hnalo dál. Zpátky do křižáckého hradu. Tam by jej měl čekat trest za zpronevěření se slibu řádu. Trest však nepříchází, komtur Ulrich je opět člověkem, který v Alwinovi vidí blízkou duši. Přijde však Hanno, který kdysi zavraždil bývalého komtura a protože to Alwin viděl, musel se zbavit i jeho. Hanna teď čeká soud a kobka. A nakonec svoboda, ale jen zdánlivá. Alwin s Hannem stojí společně proti vojsku Tatarů. Pod brněním mají oblečeny rubáše. Tu bitvu nemohou vyhrát. Válkami, dobýváním a násilím se štěstí nedobývá.
Odra dosud mlčela, jen z vypálené Vratislavi zavanul přes řeku kouř a v tom závanu cítili rytíři nářek trýzněných dětí, hanobených křesťanských žen a plápol hroutících se krovů a zvonic.
Nic po nás nezůstane, popel smyjí jarní deště, ohořelé křovy odnese rozvodněná Odra a na troskách křesťanských měst vyroste tráva. Ani kříž v celé zemi nezůstane. Jenom zapomenuté kameny a zarostlé cesty, které ztratily svůj směr a končí v písečných dunách. Kdo po nich půjde? Koho bude zajímat, že tu stál kdysi Alwin se svým přítelem, že měl často trápení ?
Kdo přijde do vysokého lesa, kde stojí rodná tvrz, kdo dosáhne domovského prahu, když naděje a radost byly ztraceny?
Když půjdeš po těch zarostlých cestách a uvidíš zapomenuté kameny, ohořelé stromy, všechny ty cesty, které vedou k písečným dunám, uslyšíš nářek dávných lidí, najdeš možná i ty ztracenou naději. A se smířením třeba přijde i ztracená radost.
"Nemůžeš nic vidět, když máš zavřené oči." Recenze Jiřího P. Kříže pro deník Právo.
Recenze písečné kosy Dany Benešové - Trčkové pro ČT24.
"Písečná kosa zamířila na Strašnická divadelní prka." Recenze Veroniky Steffanové pro Studentpoint.
Prohlédněte si fotografie ze čtené zkoušky zde.
Více o činnosti mladých umělců ve formaci Poetash najdete na Facebooku.
