"Kebab ve Strašnickém je příjemným současným zážitkem ve všech směrech." Tomáš Kůs, Český rozhlas.
"Doma? Tady není doma, ale doma taky není doma,
protože doma je to horší než všude, kde není doma.
Už nikdy zpátky domů.
Už nikdy zpátky.
Ne." Mady, 17 let
Kebab je divadelní hra mladé rumunské autorky Gianiny Carbunariu (nar. 1977). Vypráví příběh tří Rumunů ve věku od 15 do 26 let, kteří se rozhodli žít v Irsku. Patnáctiletá Mădălina se do Irska stěhuje na pozvání šestadvacetiletého Voica, jenž tam žije už dva roky a je irským občanem. Místo slíbené kariéry tanečnice nebo zpěvačky se pod Vociovým tlakem Mady stává prostitutkou. Do jejich života vstoupí rumunský student vizuálního umění Bogdan, který se rozhodne natočit o životě Mady v Irsku dokument. Situace se ale vyvine jinak. Voicu přemluví Bogdana, aby spolu rozjeli výdělečný podnik - zpoplatněné webové stránky, jejichž obsahem je sexuální násilí páchané na Mady. Všichni tři se společně uzavírají do malinkého bytečku, který je jim pracovištěm i domovem. Izolovaní od reálného světa, nerozumí irským poměrům a jejich irský sen se rozpouští v rostoucím tlaku outsiderství a celkové frustrace. Tak to trvá, dokud Bogdanův dokument neuspěje a on sám nedostane práci v reklamní agentuře a s ní i vyhlídky na lepší, „normální“, budoucnost a nerozhodne se oba „přátele“ opustit. V tu chvíli mu Mady oznamuje, že s ním čeká dítě a že chce odejít s ním. S Voicem jako by nikdo najednou nepočítal, přesto a možná právě proto je jediným, koho nově nastalá situace kolem těhotné Mady dojímá a jako jediný se snaží dobrat k co možná nejrozumnějšímu řešení. Mady ho ale odmítá a Voicu ji brutálně napadne. Přítomnému Bogdanovi vysvětlí, že nezletilá těhotná Mady bez irského občanství mu může ohrozit nejen kariéru, ale celý život, a vzápětí sleduje a fotí svým zánovním mobilním telefonem, jak Bogdan Mady surově ubije. Závěr hry se odehrává v novém Bogdanově irském bytě, kde žije i Voicu, který Bogdana získanými fotografiemi vydírá a nechává se jím živit. Bogdan i Voicu jsou uvězněni v bezvýchodným životních situacích, Bogdan plný trpkosti, Voicu plný předstíraného přátelství a žoviálnosti. Navzdory všeobjímající tragičnosti končí hra smířlivou scénou, v níž se oba krajané chystají navštívit rumunsko-irské fotbalové utkání. Tečku za tragickým příběhem tvoří záběr z Bogdanova dokumentu, ve kterém Mady říká: Rumunky vydržej' nejvíc, ne proto, že to říkám já, můžeš se zeptat každýho... Dělala jsem pro klienty všech možnejch národů. „Fucking good blow job! Where are you from?“ „Romania“, řekla jsem vždycky.
Text svou formou dává obrovskou příležitost mladým hercům. Prostituce, násilí, migrace za prací, národní hrdost ani jiná závažná témata hry nejsou zobrazována konkrétně, ale vyskytují se pouze v replikách postav a tvoří tématické rámce jednotlivých scén. Přímé řeči postav jsou přirozené, autentické a situačně typické, civilní a vyžadují velice důkladnou psychickou průpravu herců. Jde o mladý, svěží text z pera prakticky činné divadelnice, která se zabývá i režií a herectvím, je napsán téměř jako herecké cvičení. Nedává příliš prostoru pro jiné, než herecké koncepce. V tomto případě se i režijní koncepce opírá pouze o herecký materiál a téměř prázdnou scénu, úmyslně se vyhýbá jevištním instalacím, dekorativním popisnostem, zkrátka všemu, co odvádí pozornost od práce s hercem.
Do rolí Bogdana, Voiceho a Mady jsou obsazeni mladí herci souboru Company.cz Jakub Chromeček, Jiří Racek a Kristýna Leichtová. Režie se chopil Vojtěch Štěpánek jako své druhé režie ve Strašnickém divadle a je to jeho první samostatné režijní nastudování zadaného dramatického textu od ukončení studia herectví na pražské státní konzervatoři před dvěma roky.
Režisér Vojtěch Štěpánek říká o tvůrčím přístupu ke hře: Smyslem naší práce na tomto textu je pochopení, dešifrování a odstranění veškerých možných vlivů herecké profese, které svádí k povrchnímu hereckému projevu, k civilismům a k jiným prázdným formám. Věříme, že nabyté znalosti a zkušenosti nejen vhodně zužitkujeme v budoucí divadelní praxi, ale že zároveň také upozorníme na to, že v místním kulturním prostředí stále jsou mladí, nadšení divadelníci, kteří skutečně věří ve svou práci, a kteří se bez patosu, ale naopak se znalostmi a pokorou rozhodli pracovat v odkazu znamenité minulosti českého divadla.
Jde o první samostatnou inscenaci mladých herců divadla Company.cz, a doufáme, že ambice vytvořit kvalitní divadelní kus, který by pomohl rozšířit povědomí o Strašnickém divadle jako o mladé a přínosné divadelní scéně, bude naplněna.
Gianina Carbunariu
Narozena v roce 1977. Vystudovala na bukurešťských universitách rumunskou a francouzskou literaturu a divadelní režii. V letech 2000 až 2002 spolupracovala na amatérském divadelním projektu zaštítěném Rumunským sdružením pro boj s HIV. Od roku 2002 pracovala v různých bukureštských divadlech a inscenovala například hry Mateie Vişniece, Hávara Sigurjónssona a Franze Xavera Kroetze. V roce 2000 napsala svou první hru Unrealities from the Immediate Wild East (Neskutečnosti z nejbližšího divokého východu), za niž získala první místo v národní dramatické soutěži. V roce 2003 založila společně se třemi kolegy skupinu DramAcum zaměřenou na zkoumání a tvorbu současného dramatu. Skupina hledá mladé dramatiky a soustředí se na dvě témata: na kolektivní práci dramatika a režiséra a na spojení se skutečností. Pro své první práce po absolvování vysoké školy si záměrně vybírala pro inscenování nejen svých vlastních her neobvyklé prostory. Například její první projekt Stop the Tempo (2004) byl realizován v hlučné a zakouřené kavárně a herci používali místo světelné techniky baterky. Hra Kebab vznikla při tříměsíčním residenčním pobytu v Royal Court Theatre v Londýně a v rámci dílen s režisérem Seanem Holmesem tamtéž v letech 2004-2005.
"Rumunské divadlo se pohybuje mezi dvěma póly, oběma zaprášenými a sterilními: psychologickým realismem (používaným stále žijícími příslušníky 'Zlatého věku') a metaforickým symbolismem (užívaným generací padesátníků a starších a některými mladšími, kteří zastárli předčasně). Věříme, že nové generace umělců se budou podobat svým učitelům. Všechno klony. Nejhorší je, že na nich leží kvůli současnému systému velká tíha a oni jsou propagováni jako ztělesněné talenty. Kdo je tak nevidí, je vyvrhel. Je bolestné to říkat, ale tito mladí lidé tvoří strašlivě staromódním způsobem a často mají sklon dělat věci ještě hůře než jejich předchůdci," říká rumunský divadelní režisér Radu Alexandru Nica. Naštěstí existují v Rumunsku také skutečně talentovaní mladí lidé, mezi něž patří i Gianina Carbunariu. Tito autoři ve své tvorbě reflektují rumunskou současnost, kdy se lidem žije ve vlastní zemi špatně a hledají různé formy úniku. Styl těchto dramatiků a dramatiček lze souhrnně a zjednodušeně charakterizovat jako přímý realistický popis vycházející z coolness dramatiky se surreálnými prvky, vždy ovšem inspirující, imaginativní a osobitý. Carbunariu pro své hry vyhledává zejména ty nejnepřijatelnější, skrývané a šokující společenské jevy jako je prostituce nebo násilí. Ty jsou prezentovány jako nedílná součást rumunského života, který je v kontrastu s (z pohledu postav) idealizovaně nahlíženým životem na Západě, po němž mnoho Východoevropanů touží. V Kebabu postavy přenášejí v podstatě vrozený sklon k násilí a násilnému řešení problémů i do svého nového domova, který měl být lepší a kultivovanější. V o něco starší hře, již zmíněné, Stop the Tempo se zase rozhodne náhodně se setkavší skupinka tří lidí bojovat proti společnosti tím, že v klubech a jiných podnicích plných lidí vypínají elektriku a působí paniku. Kompenzují si tak své vlastní frustrace a protestují proti masovosti a rychlosti společnosti, zejména teenagerů. Původně v podstatě nenásilné akce ale také vyústí v násilí a krev. "Hledáme důležitá témata z rumunské reality," říká Gianina Carbunariu. “Je načase, aby naše generace na sebe vzala zodpovědnost. Za komunismu bylo všechno metaforické. Teď máme potřebu být ve spojení se skutečností.”
"Ve Strašnicích se podává dobrý Kebab." Recenze Tomáše Kůse pro ČRO.
"Kebab, komedie, která zhořkne v ústech." Recenze I-Llistu, magazínu VŠE.
Povídání o Kebabu redaktora ČRO Jaroslava Dolečka s publicistkou Annou Irmanovovou .
