"...shakespearovské produkce poslední doby vysoko převyšuje precizním výkladem, stylovou čistotou, hereckou souhrou a konec konců i jakousi naléhavostí a opravdovostí, která už dávno není na našich scénách běžná." Eva Stehlíková, A2
Julius Caesar patří k prvním Shakespearovým hrám, ve kterých renesanční víru v člověka a jeho schopnosti vystřídala barokní skepse, provázená pocity rozpolcenosti a tajemné hrůzy. I samo téma je zlomové: Hra pojednává o konci staré a zrodu nové epochy. Konec staré a zrod nové epochy zažíváme i dnes, je provázen chaosem, jistou neuchopitelností a nejistým koncem. Tato hra o morálně politických problémech nám ukazuje jak se lidé od počátku historie pohybují ve stejných modelech chování. To jediné, co se mění jsou okolnosti – množství rafinovanosti, míra surovosti a otevřenosti boje o moc.
Když jsme se rozhodli inscenovat v Praze od války nehranou hru Julius Caesar, vyvolalo to u některých kolegů překvapení, u jiných to zůstalo bez reakce, protože tuto hru neznali. V Česku je Julius Caesar mimo kánon uváděných Shakespearových dramat. Nedivím se. Je to hra opravdu těžká k inscenování a v menším divadle s omezeným počtem herců o to víc. Ve hře vystupuje pětatřicet postav se jmény a spousta dalších senátorů, občanů, stráží, sloužících a hlavně vojáků. To je problém i pro divadlo s velkým souborem. Nechtěli dělat historickou hru, ale sondu do společnosti a do chování těch lidí (jejich vztahů), kteří mají určité postavení a s ním spojené možnosti.
Kdybychom se rozhodli pro Hamleta, jehož příběh je v obecné povědomosti, rovnou bychom mohli nebo měli avízovat svou vlastní interpretaci. U Caesara je situace jiná. Většina diváků ví pouze že Caesar bude zabit. Proto musíme jasně a zřetelně odvyprávět především Shakespearův příběh , ale zároveň jsme se rozhodli pro razantní interpretaci. Nechtěli jsme vytvořit pouze historickou feérii. Caesar je u moci. A když je někdo, ať je to kdokoli, u moci, ostatní s tím často mají problém. A Julius Caesar je hra o boji o moc. Nejde v ní o vraždu diktátora jako takovou, ale o důvody, které k zabití vedou. Jde o úhly pohledu a jednotlivých spiklenců na tuto jednu situaci, které jsou rozdílné stejně jako jejich motivace účastnit se spiknutí.
Postava Caesara není důležitá jako konkrétní osoba. Proto jsme se rozhodli, že Caesar v naší inscenaci jako konkrétní postava nevystoupí. Spiklenci zabíjejí svoji představu. A Zatímco jeden koná ze závisti z přerůstání jednoho člověka druhým, další ze žárlivosti na schopnosti jiného člověka, z touhy po majetku, ve snaze se dorovnat těm druhým, z rozpaků, ze strachu ve všech svých rozměrech.
Shakespeare nejhlouběji rozepsal příběh postavy Marca Bruta, který je v naší inscenaci hlavní postavou. Marcus Brutus zabíjí v zájmu zachování demokracie ve státě. Čímž ale zároveň přestává být demokratem. Nástroj a čin určuje charakter člověka. Jakýkoli vnější lidský čin je nedokonalým nástrojem – instrumentem k nápravě společnosti. Všichni viníci na konci dochází k poznání, že vraždou Caesara zabili sama sebe.
Julia Caesara uvádíme v pandánu k Oidipu Rexovi, se kterým má vytvořit jakousi společensko – morální sondu.
"Minimalistický Shakespeare ve Strašnicích" Recenze Evy Stehlíkové.
"Caesar bez Caesara" Recenze Vladimíra Justa.
"Občan na jevišti" Recenze Magdaleny Platzové pro Respekt.
"Julius Caesar jako průzkum Brutovy duše" Recenze Marie Bokové pro Lidové noviny.
"Julius Caesar" Recenze Anny Irmanovové.
Rozhovor s Janem Novotným, který pořídil Filip Zvolský pro Český rozhlas.
Rozhovor s režisérkou Evou Bergerovou pro ČRO.
Rozhovor s režisérkou Evou Bergerovou pro Alternativa.
Na monology Marca Bruta (Jan Novotný) a Marca Antonia (Vojta Štěpánek) se podívejte zde.
Na ukázku z inscenace se podívejte zde.
O Juliu Caesarovi na Rádiu Wave.
