"...shakespearovské produkce poslední doby vysoko převyšuje precizním výkladem, stylovou čistotou, hereckou souhrou a konec konců i jakousi naléhavostí a opravdovostí, která už dávno není na našich scénách běžná." Eva Stehlíková, A2
Julius Caesar patří k prvním Shakespearovým hrám, ve kterých renesanční víru v člověka a jeho schopnosti vystřídala barokní skepse, provázená pocity rozpolcenosti a tajemné hrůzy. I samo téma je zlomové: Hra pojednává o konci staré a zrodu nové epochy. Konec staré a zrod nové epochy zažíváme i dnes, je provázen chaosem, jistou neuchopitelností a nejistým koncem. Tato hra o morálně politických problémech nám ukazuje jak se lidé od počátku historie pohybují ve stejných modelech chování. To jediné, co se mění jsou okolnosti – množství rafinovanosti, míra surovosti a otevřenosti boje o moc.
Když jsme se rozhodli inscenovat v Praze od války nehranou hru Julius Caesar, vyvolalo to u některých kolegů překvapení, u jiných to zůstalo bez reakce, protože tuto hru neznali. V Česku je Julius Caesar mimo kánon uváděných Shakespearových dramat. Nedivím se. Je to hra opravdu těžká k inscenování a v menším divadle s omezeným počtem herců o to víc. Ve hře vystupuje pětatřicet postav se jmény a spousta dalších senátorů, občanů, stráží, sloužících a hlavně vojáků. To je problém i pro divadlo s velkým souborem. Nechtěli dělat historickou hru, ale sondu do společnosti a do chování těch lidí (jejich vztahů), kteří mají určité postavení a s ním spojené možnosti.
Kdybychom se rozhodli pro Hamleta, jehož příběh je v obecné povědomosti, rovnou bychom mohli nebo měli avízovat svou vlastní interpretaci. U Caesara je situace jiná. Většina diváků ví pouze že Caesar bude zabit. Proto musíme jasně a zřetelně odvyprávět především Shakespearův příběh , ale zároveň jsme se rozhodli pro razantní interpretaci. Nechtěli jsme vytvořit pouze historickou feérii. Caesar je u moci. A když je někdo, ať je to kdokoli, u moci, ostatní s tím často mají problém. A Julius Caesar je hra o boji o moc. Nejde v ní o vraždu diktátora jako takovou, ale o důvody, které k zabití vedou. Jde o úhly pohledu a jednotlivých spiklenců na tuto jednu situaci, které jsou rozdílné stejně jako jejich motivace účastnit se spiknutí.
Postava Caesara není důležitá jako konkrétní osoba. Proto jsme se rozhodli, že Caesar v naší inscenaci jako konkrétní postava nevystoupí. Spiklenci zabíjejí svoji představu. A Zatímco jeden koná ze závisti z přerůstání jednoho člověka druhým, další ze žárlivosti na schopnosti jiného člověka, z touhy po majetku, ve snaze se dorovnat těm druhým, z rozpaků, ze strachu ve všech svých rozměrech.
Shakespeare nejhlouběji rozepsal příběh postavy Marca Bruta, který je v naší inscenaci hlavní postavou. Marcus Brutus zabíjí v zájmu zachování demokracie ve státě. Čímž ale zároveň přestává být demokratem. Nástroj a čin určuje charakter člověka. Jakýkoli vnější lidský čin je nedokonalým nástrojem – instrumentem k nápravě společnosti. Všichni viníci na konci dochází k poznání, že vraždou Caesara zabili sama sebe.
Julia Caesara uvádíme v pandánu k Oidipu Rexovi, se kterým má vytvořit jakousi společensko – morální sondu.
"Minimalistický Shakespeare ve Strašnicích" Recenze Evy Stehlíkové.
"Caesar bez Caesara" Recenze Vladimíra Justa.
"Julius Caesar" Recenze Anny Irmanovové.
Rozhovor s Janem Novotným, který pořídil Filip Zvolský pro Český rozhlas.
Rozhovor s režisérkou Evou Bergerovou pro ČRO.
Rozhovor s režisérkou Evou Bergerovou pro Alternativa.
Na monology Marca Bruta (Jan Novotný) a Marca Antonia (Vojta Štěpánek) se podívejte zde.
Na ukázku z inscenace se podívejte zde.
O Juliu Caesarovi na Rádiu Wave.
