Ondřej Mataj

Vyrvali nám za zdi pamětní desku! Normálně ji ukradli! Zůstaly po ní čtyři díry ve zdi. Ach jo!

Sobota 14. dubna. Mělo být hnusně, tak jsme šli do práce. A je krásně. A my jsme v práci.

Včera na stáli na pódiu v klubu američtí jazz mani. Dnes sbor osmiletých holčiček z petrohradské lidušky a pějí Ave Maria v Ruštině...

Co se zdá ošklivé, je normální. Nenormální je zošklivovat to, co je normální. Sekery nám rozkvétají.

Nemoc. Cesta. Chomutov. Závěje. Zadražil. Chomutov. P.R.S.A.. Chomutov. Závěje. Chomutov. Uzdravení (snad).

Máme nový kávovar. Je starý. A poctivý. Co se kávy týká je to dobrák.

Za oknem: Paní venčící dva jezevčíky velmi razantně cosi stírá z boty o trávník.

Těšíme se na nedělní premiéru Tiché dny v Mixing Park a na Frantův vegetariánský raut.

Do očí nám svítí sluníčko a kluci jedou na zájezd do Tábora.

Míša nabídla nádobí a věšák! Scéna k Rozkvetlým sekerám se zvolna kupí.

Jedinej, kdo má u nás v divadle oheň, je Tomáš Baloun... má ho v kapse. A sám se tomu diví.

Stloukli jsme si kříž. Do Fausta. Ten starej nám rozbila Julie...

Plní se nám PRSA. Pomalu se nadouvají divákama...

Před divadlem se děje toto: Žluté listy mlhou padají - v jinovatku uléhají, snad keře se trochu rosí... a paní chcípnul Fiátek.

Dámy na sále cvičí... minule cvičily dech a tři dny je z toho bolely nohy...

V klubu si udělala pauzu Szybalova P.R.S.A. i Shakespearův Romeo a Julie. A všichni kouřili. Skoro všichni.

Ljuba nafotila Ivu, Ivanu, Kristýnu, Evu i Evu. Krásný ženský, krásný fotky!

Jurajdu z hladu bolí břicho a říká: Už tu máme babí léto. No jo... klasické pondělí.

Láďa v noci koukal v divadle na Psycho a najednou se rozsvítila světla v baru... a nikde nikdo... to je psycho.

Už ten klíč od fundusu nehledejte. Dveře jsme vylomili.