Filosofie divadla

VZNIK DIVADLA COMPANY.CZ A STRAŠNICKÉHO DIVADLA

Začátky DIVADLA COMPANY.CZ spadají do roku 2002, kdy Eva Bergerová nastudovala v divadle Na Zábradlí francouzskou hru Jeana-Clauda Carriéra Tahák /La´ide Memoir/. 2.března 2004 bylo u Ministerstva vnitra zaregistrováno občanské sdružení DIVADLO COMPANY.CZ, Divadelní sdružení. Ovšem zásadní a profil divadla utvářející inscenací byla prapremiéra dramatizace románu Gustava Meyrinka Golem. Na něm se začala utvářet filosofie budoucí společnosti. V létě roku 2004 vyhlásil Úřad městské části Praha 10 výběrové řízení na nájem tehdejšího Divadla Solidarita, které bylo do té doby provozováno příspěvkovou organizací MČ Prahy 10. DIVADLO COMPANY.CZ zvítězilo v tomto výběrovém řízení a budovu převzalo 1. října roku 2004. V tu dobu uplynulo patnáct let, kdy z tehdejšího divadla Solidarita odešlo Divadlo Járy Cimrmana. Během této doby fungovalo divadlo jako stagiona pro divadelní soubory produkující výhradně pohádky nebo naučné pořady pro školy. DIVADLO COMPANY.CZ budovu Strašnického divadla převzalo s ambicí vybudovat ve Strašnicích stabilní divadelní scénu repertoárového typu.

SMĚŘOVÁNÍ

Na začátku bylo tedy třeba zformulovat cíle, funkci a potřebnost divadla v dané městské části a v kontextu se stávající divadelní strukturou v celé Praze. Divadlo se po organizační i obsahové stránce rozhodlo jít tou nejriskantnější cestou. Bez prostředků vytvořit repertoárovou scénu s vlastním souborem, který (byť ne v zaměstnaneckém poměru), bude tvořit převážnou část produkce a bude plnit poslání objevné dramaturgie i konkrétní koncepce inscenace (o dramaturgii a stylu práce viz dále). Klíčovou snahou bylo vytvořit z tohoto divadla místo setkávání a sdílení kulturních zážitků pro občany celé Prahy (a nejen jí). DIVADLO COMPANY.CZ se rozhodlo nechodit za obecným divákem, ale tvořit tak, aby konkrétní divák měl důvod jet za námi až na periférii. A důvod aby byl smysluplný. Aby se chodilo za zážitkem, ne jen za pobavením. Jedno druhé nepopírá, pobavení však může být součástí zážitku, naopak tomu nelze. Tvořit tak, aby nevýhoda staré budovy v socialisticko-realistickém stylu vyšuměla nebo se dokonce stala výhodou. Aby se nechodilo na divadlo, ale do divadla. Snažit se tvořit divadlo jako opodstatněnou vnitřní potřebu života člověka, ne jako jeho okrasu. Nabízet divákovi vyprávění příběhu, sdílení společného bytí, hlazení proti srsti. Někdy smích. A v tom všem katarzi.

INSCENACE

První půlrok tvořila program především převzatá a nasmlouvaná představení pro děti, několik večerních hostujících představení a koncerty. Bylo třeba dvou měsíců, než DIVADLO COMPANY.CZ nazkoušelo svou první inscenaci, hru Bílá vrána Argentince Eduarda Rovnera (evropská premiéra, leden 2005). Za pět let působení zde domácí soubor vytvořil následující inscenace: v režii Evy Bergerové - Mozartovo Requiem (scénická verze, říjen 2005), dramatizace románu Gustava Meyrinka Golem (obnovená premiéra, leden 2006), Kosmická snídaně aneb Nebřenský Davida Drábka (česká premiéra, červen 2006), Popcorn Bena Eltona (prosinec 2006), dramatizace románu Vladimíra Körnera Údolí včel (světová premiéra, září 2007), Julius Caesar Williama Shakespeara (únor 2009). Dále DIVADLO COMPANY.CZ na objednávku Národního divadla iniciovalo a spoluprodukovalo vznik nové opery Šedá myší opera skladatele Petra Komára Soudka a libretistů Ester Kočičkové a Miroslava Wanka (světová premiéra ve Stavovském divadle v rámci projektu Bušení do železné opony, leden 2005), která se dále uváděla ve Strašnickém divadle. Na jaře roku 2005 vznikla autorská inscenace na motivy asijských mýtů a pohádek Tři rýžová zrnka (světová premiéra duben 2005) v režii Márie Uhrinové. V listopadu roku 2005 přišla do divadla skupina čerstvých absolventů Pražské konzervatoře, která pod režijním vedením svého pedagoga Jana Novotného založila ve Strašnickém divadle studiový prostor nazvaný Auerbachův sklep a nastudovala zde inscenace Goethova Fausta (prosinec 2005) a Moliérovy Školy pro ženy (březen 2006), obě v režii Jana Novotného. Tato skupina se svým myšlením i inscenačním stylem začlenila do DIVADLA COMPANY.CZ jako plnohodnotná součást. Vojtěch Štěpánek nastudoval další inscenaci pro dětské diváky Dobrodružství Toma Sawyera (česká premiéra, březen 2007), volně podle Marka Twaina, a hru Kebab rumunské autorky Gianiny Carbunariu (česká premiéra, listopad 2007). Společně s režisérkou Evou Bergerovou také nastudovali autorskou inscenaci Zastávka na znamení (světová premiéra, duben 2008). Jako první poprázdninovou inscenaci roku 2008 nastudoval Jan Novotný Sofoklova Oidipa Rexe (premiéra září 2008). Na podzim roku 2006 jsme se také spojili se skupinou indické hudby a tance Kathak v projektu Damaru pod vedením Ivany Hessové. Mimo hlavní dramaturgický proud vznikají koprodukční divadelní projekty se spřízněnými uměleckými tělesy.

POČET PŘEDSTAVENÍ

Zpočátku se vlastní inscenace hrály dvakrát měsíčně. V průběhu tří let se i se zájezdy zvedl počet vlastních představení na dvacet. K tomu stále ještě zveme hostující soubory hrát představení pro děti či pro dospělé, produkujeme koncerty a v průměru se tak dostáváme ke 28 představením (36 v listopadu 2008) za měsíc. Strašnické divadlo se stalo specifickou mladou pražskou scénou, která má svého diváka. To vše se sedmi zaměstnanci.

To vše je možné, protože za pět let působení DIVADLA COMPANY.CZ ve Strašnickém divadle se vyprofiloval tým osobností, které mají intenzivní vnitřní potřebu tvořit. Díky této potřebě jsou, přes svou různorodost, schopny se sejít a spolupracovat při tvůrčím procesu. Z tohoto kreativního a inspirativního spojení pak vznikají inscenace, které silně zasáhnou diváka a umožní mu zažít katarzi. Tvůrčím aktem ve Strašnickém divadle není výlučně jen umělecká událost, ale celá cesta tvoření tohoto místa. Snažíme se vytvořit novou kvalitu kulturní instituce, která nebude zahleděná do sebe, ale bude se rozvíjet podle potřeb společnosti. Přitom potřebu společnosti DIVADLO COMPANY.CZ nevnímá jako pluralitní poptávku po jednoduché zábavě, která uspokojí každého, ale jako potřebu společnosti vlastnit kvalitní, řemeslně poctivou kulturu.

POETIKA

DIVADLO COMPANY.CZ zaplnilo niku v nabídce pražských divadel. Nebojíme se těch nejsložitějších a nejzávažnějších témat, a při tom nechceme dostávat diváky tzv. „do deprese“, ale hledat smysl a význam. Nechceme šokovat. Nechceme nudit. Chceme postavit situaci, vyprávět příběh, sdílet společné téma s divákem, zažít (sebe) přesah a dojít ke katarzi.

Poetika našeho divadla stojí na několika základních principech: Prvním je průběžná práce režiséra s hercem založená na technikách divadelních ale i primárně nedivadelních - patří mezi ně např. psychosomatická práce s energií (čchi-kung), holotropní dýchání, relaxační techniky, body-work, pranajána a nově také wushu a Tanec v 5 rytmech – které rozvíjejí především existenci herce na jevišti, dále pak tělesnou i duševní kulturu člověka a schopnost vyjadřovat se. Tato oblast zahrnuje i obdobnou práci se všemi pracovníky při budování komplexního pojetí celého divadla (viz. Systemická psychologie). Druhým základním principem je dramaturgie pracující se současnými, neuváděnými texty, vlastními dramatizacemi pro konkrétní obsazení a klasickými texty v kombinaci s evropskou činoherní tradicí a fyzickým divadlem.

Každá inscenace zkoumá nějakou z divadelních složek nebo jejich vzájemné působení, což se samozřejmě odvíjí také od tématu, který zpracovává. Nejvíce prostoru je v tomto směru věnováno zejména herectví a režii jako sjednocující složce jevištního díla. Například inscenace Meyrinkova Golema v režii Evy Bergerové kombinuje prozaickou narativitu a slovní popis vnitřních hnutí s  emotivitou hudby a minimalistickým hereckým projevem. Kosmická snídaně aneb Nebřenský – hra Davida Drábka opět v režii Evy Bergerové – se soustředí na příběh, v němž se vyjevuje kontinuita dětské bytosti v dospělém jedinci, schopnost hrát si. Při nastudovávání nesmírně obtížného textu Goethova Fausta hledali velmi mladí herci zejména sami sebe, kde se v příběhu vidí, kde nacházejí svůj vlastní příběh. Práce na hře Popcorn Bena Eltona se odvíjela od pozorování stále nonkonformněji se chovající společnosti. Inscenace toto pozorování následovala a dovedla její civilismus na samou hranici toho, co divadlo unese, a zhoupla se do svého protipólu, protože během zkoušení se cesta začala vinout jiným směrem.

Výhodou našeho divadla je, že chápeme flexibilitu zkušebního procesu a nenalinkovaný vývoj k hotové inscenaci jako prvky, které obohacují naší tvorbu. Tento způsob práce si můžeme dovolit, neboť se nám za roky působení podařilo vytvořit poměrně široký a stálý okruh kmenových i občasných spolupracovníků, které spojuje potřeba tvořit a proces tvorby chápou jako přínos. Tým spolupracovníků zůstává i do budoucna otevřen dalším osobnostem.

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA

Eva Bergerová - ředitelka a režisérka, Markéta Kutnohorská – ekonomický a provozní šéf, Vojtěch Štěpánek – propagace, režisér a herec, Jakub Nagaj – hlavní zvukař a osvětlovač, Ivana Hessová, Johana Moštíková – dramaturgie a produkce představení pro děti, Kryštof Nohýnek – produkční a herec, David Kukrál – IT, Alexandr Odarčenko – šéf techniky a herec, Jan Novotný - režisér a herec, Kateřina Hájková - kostýmní výtvarnice, Milan David - scénograf a fotograf, Petr Komár Soudek – skladatel /skupina Čina/, Petr Piňos – skladatel /skupina Létající koberec/, Michal Smejkal – grafik /Typokabi.net/

Herci: Marie Doležalová, Petra Doležalová, Anežka Hessová, Ivana Hessová, Ljuba Krbová, Hana Kusnjerová, Nadia Ladkany, Kristýna Leichtová, Šárka Malínková, Johana Moštíková, Tereza Němcová, Barbora Petrová, Eva Režnarová, Ivanna Illyenlo, Klára Sedláčková-Oltová, Barbora Valentová, Michal Čeliš, Martin Davídek, Miroslav Hanuš, Jan Hofman, Jakub Chromeček, Milan Kačmarčík, Libor Kasík, Jan Morávek, Jan Novotný, Kryštof Nohýnek, Alexandr Odarčenko, Miroslav Pánek, Jiří Racek, Ivan Řezáč, Jan Skopeček, Milan Stehlík, Vojtěch Štěpánek, Jan Zadražil.

Hudebníci: Elena Kubičková, Veronika Vitvarová, Tomáš Fingerland, Ladislav Horák, Petr Janek, Jakub Jánský, Karel Loula, Viktor Mazáček, Lukáš Prchal, Tomáš Reindl, Radek Širc.

HOSTÉ VE STRAŠNICKÉM DIVADLE

Ke spolupráci zveme i divadelníky s jinou poetikou, kteří naši práci uvádějí do jiného kontextu a osvěžují naši vlastní produkci. Jedná se o divadlo pohybové – skupina Nanohach, představení Mimi a lord Miřenky Čechové, Bliss Vojty Švejdy, bakalářský projekt Roberta Janče Miguel, butó tanečník Ken May, skupina indických mimů z Kalkaty pod vedením Jogeshe Dutty, představení Theatro Pantomissimo Mime Must Go On, improvizační – například opakované hostování Martina Zbrožka, Pavla Lišky, Marthy Issové, Josefa Poláška, divadlo ANPU, mezinárodní nezávislé umělecké seskupení MEZZO nebo činoherní scény – Divadlo Příbram, Na Vinohradech, Divadelní spolek Kašpar, Divadlo Husa Na provázku. Pozvali jsme také divadelní sdružení bezdomovců Ježek a Čížek a divadelní sdružení prostitutek a sociálních pracovníků Rozkoš bez rizika v rámci sociálního projektu Strašnického divadla. Externím dramaturgickým spolupracovníkem v této oblasti byl Adam Halaš, dramaturg a produkční experimentálního prostoru NoD Roxy. Hostili jsme také velmi úspěšný básnicko-hudební večer Krchovský a Kříž ve Strašnicích.

PRÁCE PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Významnou složkou naší práce je uvádění pořadů pro školy a školky nejen z Prahy 10, jimž nabízíme kromě naší vlastní inscenace Dobrodružství Toma Sawyera kvalitní hostující soubory. Zatím se u nás objevila například sdružení Žlutý kopec, Laurychovo divadlo, Stage Code, Víťa Marčík, Lokvar, divadlo AHA, Tonda Novotný, divadlo Drak, Divadlo Bez opony, Divadlo Na cestě, Divadélko Krab, soubor Rachtámiblatník, Divadlo Mazec nebo Buchty a loutky a další. Od října do dubna uvádíme také každou neděli odpoledne pohádku pro děti a rodiče.

HUDBA, FILM, VÝTVARNÉ UMĚNÍ

V hudební dramaturgii se soustředíme na menšinové žánry pro publikum s vytříbeným vkusem. Pořádáme koncerty alternativních a etnických hudebních seskupení i jednotlivců, byli to například sibiřští Altai Kai, Sestry Steinovy, Varhan Orchestrovič Bauer a Okamžitý filmový orchestr, Jan Budař a Eliščina malá tíseň, Ridina Ahmed, Irena a Vojtěch Havlovi, Katka Šarkozi, Xavier Baumaxa, Posmrtné zkušenosti, Ahmed má hlad, Lukáš Kuta, Ziriab, Jaroslav Hutka, Jiří Dědeček, Radim Hladík, Josef Nos, Jana Lewitová, Agnes Kutas, Létající koberec, David Westfield, Zuzana Dumková, Amit Chatterje, Tidi Tade.

V naší nabídce se objevují i filmy. V minulých sezonách jsme se soustředili na japonská animé, originální a stále málo doceňovanou odnož animovaného filmu a krátké filmy studentů FAMU a dalších filmových škol. Na začátku sezony 2007/2008 jsme uváděli kuriozity českého i světového filmu, které nejsou nikde jinde k vidění - byl to například český film, který nebyl distribuován v běžné síti ...a bude hůř, britský film Fathom či britská slapsticková komedie Zásah v pravou chvíli. Pravidelně hostíme Ozvěny Ekofilmu, výběr vítězných snímků z filmového festivalu s enviromentální tématikou.

Také prezentace výtvarných děl tvoří nedílnou součást provozu našeho divadla. Prostor poskytujeme především generačně spřízněným výtvarníkům s originálním viděním světa. Mezi realizované výstavy patří: Jan Černý (malba), Lenka Zvěřinová (malba), Martin Legerski (malba), David Kukrál (fotografie), B. Starý a V. Návrat (malba), Magaben (fotografie), Idif (fotografie) a další.

Naše cíle

Činnost DIVADLA COMPANY.CZ významně obohatila kulturní život a výrazně zvýšila dostupnost kulturních služeb především v Praze 10, protože Strašnické divadlo je jediné skutečně kulturní centrum v této městské části. Mezi návštěvníky patří Pražané z okolí, ale také přijíždějí z celé Prahy lidé, kterým je poetika našeho divadla blízká. Jsme rádi, že se to podařilo navzdory nemasovému charakteru divadla. Praha se díky našemu divadlu prezentuje i v zahraničí, konkrétně při naší spolupráci s portugalským Kulturním institutem Camões, s portugalským velvyslanectvím či Visegrádským fondem, Polským kulturním institutem, Teatrem Wierszalin /PL/, Slovenským Komorným diavdlem Martin /SK/, Institutem teatralnym ve Varšavě a mnoha dalšími subjekty i konkréními umělci. Nadále bychom chtěli zvyšovat povědomí divácké veřejnosti o Strašnickém divadle a kvalitě jeho programu a neustupovat od objevné a umělecky přínosné dramaturgické i inscenační práce, kterou se mám dosud dařilo vykonávat.

Prvním z cílů je zaplňovat mezeru, která podle nás existuje na současné divadelní mapě. My se snažíme propojovat profesionalitu kamenných scén s experimentem a alternativou. Spojujeme dědictví evropského divadla s technikami divadla asijského – například konverzační nebo antickou hru s fyzickým divadlem. Používáme metody, které, byť nejsou na první pohled viditelné, ovlivňují přípravu i výsledný účinek. Záměrem je přinést způsoby práce uzavřené ve výsostných vodách alternativního divadla novému diváckému okruhu. Profesionální herce s tradičním středoevropským vzděláním konfrontujeme s novými technikami – hledáme radost z učení, z nalézání nových možností a kvalit. I proto je naše dramaturgická nabídka tak široká, prochází napříč žánry, druhy a styly - u nás se objevuje klasická činohra, crossover, fyzické divadlo, taneční divadlo, opera, koncerty vážné i alternativní hudby i pohádky.

Druhým cílem je objevování nových textů, i původně nedivadelních, vytváření mostů mezi literaturou a divadlem. To zahrnuje vlastní dramatizace, úpravy a uvádění u nás neznámé dramatiky, většinou ve světových či českých premiérách. Také se nám daří inspirovat české autory.

Ve zkratce se dají tyto dvě ambice shrnout takto: “nová dramaturgie“ inscenovaná “novou formou“, nebo lépe řečeno výzkumem a hledáním nových technik a způsobů vyjadřování především v režijní a  herecké práci. To vše však musí být budováno na pevném základě poctivého divadelního řemesla. Touto základní filosofií si dobýváme plnohodnotné místo nejenom v pražském, ale i českém a do budoucna doufáme i v evropském divadelním světě.

Mezinárodní projekty

Višegrádské země propojit a cílit do EU.

Propojit divadlo a jiné techniky lidské zkušenosti. /např. Tanec 5 rytmů a wushu/

Divadlem hledat smysl lidského bytí

Rozžít komunitu Strašnic

Podpořit lidi ke zbavení se tíhy minulosti a otevření se současnosti

Moderní divadlo

V současné době se divadla začala velice hrubě a necitlivě dělit na dvě skupiny. Tzv. komerční a tzv. nekomerční. Myslíme si, že to je v podstatě ekonomicky pravda, ale umělecky existuje v těchto dvou skupinách nespočet variant, které se dokonce překrývají. Nechceme diváka pouze nutit k zamyšlení, ale chceme ho i bavit. Nechceme diváka pouze bavit, ale i nutit k zamyšlení. Zamyšlení musí obsahovat prvek zábavy, protože dobrá zábava nutí k zamyšlení, aniž by k tomu byl člověk nucen. Pod pojmem zábavy si víc než legraci a pobavení představujeme slovo zájem-zaujetí. A pod slovem zamyšlení, si nepředstavujeme myšlení, ale vnitřní dopad na člověka.

Inscenace vytváříme v určité, po sobě jdoucí kontinuitě. Jako například linie Údolí včel, Oidipús Rex a Julius Ceasar. Teprve ve chvíli, kdy divák uvidí všechny tři inscenace, bude podle našeho názoru, schopen pochopit důvod uvedení všech tří – smysl toho, proč zrovna tyto inscenace a co jsme jimi chtěli říct.

Dosavadní pětiletá umělecká a provozní zkušenost nám ukazuje, že naše představení vyhledává specifická, avšak nikoliv úzce generačně či sociálně definovaná divácká skupina, která již z větší části ví, kam jde, ví, co u nás lze očekávat – že to nebude oddech po celodenní lopotě, ale snad otevírání nových světů, prolínání kultur, ponor do hlubin v inscenačním přístupu i v komunikaci inscenace s divákem, divadlo, které překračuje všednodenní problémy a umožňuje zažít katarzi. Proto také plánujeme některé autory uvádět ve větší šíři, aby divák mohl posoudit kontinuitu jejich díla. Zaměřujeme se na široké publikum, nejen na jednu věkem spřízněnou generaci, ale přesto nejpočetnější diváckou skupinou jsou u nás právě lidé mezi 20 a 35 lety. I když inscenační styl i témata, která si vybíráme, většinou předpokládají poučeného diváka, často se stává, že velmi těžká inscenace (Golem) je přijata například středoškoláky mnohem otevřeněji, než divákem zvyklým na popisnější typ divadla.

Teprve, když se většina kulturních aktivit Prahy 10 nakumulovala do Strašnického divadla, vyšlo najevo, že je tato část Prahy umělecky velmi činná. Zároveň se tím ukájí dřívější hlad po kulturním centru, které by takové akce a setkání zastřešovalo. Tím centrem je nyní Strašnické divadlo. Náš prostor je těmito subjekty využíván i jako zkušebna. Malá scéna – Auerbachův sklep – je zkušebním prostorem dramatických kroužků a v minulosti byl například i zkušebnou mladých hudebníků. Spolupracujeme i se školami se zaměřením na postižené děti. Divadlo je bezbariérové a nejen proto jsou tyto děti častými hosty našich produkcí. Náš prostor je těmto dětem a lidem, kteří se o ně starají, nejen místem, kam se chodí do divadla. Jsme pro ně i prostorem pro vlastní tvorbu. Naše spolupráce je kontinuální a pro obě strany přínosná. Strašnické divadlo je přístupné i pro menší zájmové kroužky. Například v loňském i letošním roce se u nás uskutečnila přehlídka folklorních skupin z Moravy a Slovenska či Chorvatska, organizovaná pražským souborem. Takové akce jsou velmi inspirativní. Mají evidentní kulturní přesah, a vzhledem k místu konání a množství účastníků a především relativně nízkému věku pořadatelů a účastníků, (průměrný věk je mezi 20 a 28 lety) jsou unikátní. Cítíme téměř jako povinnost podobné akce zastřešit, chceme-li dostát svému cíli, být plnohodnotnou kulturní scénou Prahy 10.

 

 

PROVOZ DIVADLA

Provozovat vlastní divadelní kolektiv a spravovat budovu je velmi náročné po všech stránkách. Ještě pořád se potýkáme s nedostatkem kvalitních, zejména produkčních spolupracovníků, a to z prostých důvodů – finančních. Naši stávající spolupracovníci, vysokoškolsky vzdělaní a s praxí, pracují za platy, jež jsou někdy na úrovni minimální mzdy. Provoz v divadle je často dvou- či třísměnný, protože ráno se hrají představení pro školy, poté se zkouší, odpoledne se hraje pro družiny a večer pro dospělé, což činí organizaci mnohonásobně složitější. Měsíčně odehrajeme až 28 představení a s malým počtem zaměstnanců je to skutečně složité. Zároveň je jasné, že toto množství představení za měsíc není možné zásadně snižovat, jinak bychom neuspokojili poptávku po stávajících inscenacích a jiných pořadech a také bychom nemohli rozšiřovat diváckou obec, neboť nové diváky si můžeme získat především rozšiřující se nabídkou. Rádi bychom také postupně dosáhli vytvoření stálého hereckého souboru, což by podle našich zkušeností ve velké míře zlepšilo umělecké výsledky, které se odvíjejí i od kontinuální práce s hercem i ostatními uměleckými profesemi.

 

Navzdory výrazným zlepšením, na něž jsme využili část grantu Magistrátu hlavního města Prahy na rok 2007, 2008 i 2009, máme citelné nedostatky v technickém zázemí divadla – chybí nám kvalitní světelný park, zvuková a jevištní technika. Během divadelních prázdnin v roce 2006 se nám za finanční pomoci Městské části Praha 10 podařilo uskutečnit částečnou úpravu hlediště a vybudovat variabilní elevaci, modernizovat jeviště i divácké prostory. Během prázdnin roku 2008 jsme upravili vzhled hereckého a kancelářského zázemí z vlastních prostředků. Během prázdnin roku 2009 byla díky sponzorům upravena fasáda, foyer, výstavní prostor a divadelní klub. Také jsme připravili nové webové stránky.

Zvyšování všech služeb a snaha o zlepšení a zkvalitnění provozu divadla, nejen směrem k uměleckému zázemí, ale především s ohledem na diváky, je hlavním důvodem proč žádáme větší částku, než jsme v předchozích letech dostali.

 

 

 

ROK 2008

V roce 2008 jsme uvedli tyto premiéry: Nejprve autorskou experimentální inscenaci Evy Bergerové a Vojtěcha Štěpánka Zastávka na znamení (duben 2008). Autorského projektu se účastnili herci Ljuba Krbová, Jakub Chromeček, Kryštof Nohýnek, režisérka a autorka Eva Bergerová, autor a herec Vojtěch Štěpánek a scénograf Milan David. Práci na této detektivní komedii o dvou andělech, jednom mrtvém herci a schizofrenním mladém muži jsme pojali formou divadelní dílny, kdy každý mohl svobodně tvořit příběh i svou postavu. Rámec divadelní hry dodali autoři a režisérka. Sezónní projekt jsme uzavřeli v červnu 2008 derniérou. Inscenace, která vznikla z potřeby vyzkoušet si dosud nevyzkoušené věci, získala pozitivní ohlas jak u diváků, tak i divadelní kritiky.

 

Druhou premiérou roku 2008 byl Sofoklův Oidipús Rex (září 2008) v režii Jana Novotného, který toto velké antické drama upravil přímo pro reálie sálu našeho divadla. Osobitý režijní výklad tvoří z našeho Oidipa Rexe kontroverzní inscenaci. Příběh krále, který se před zraky na mor zmírající veřejnosti úporně dobírá k hrozivé pravdě o svém osudu, zasadil režisér Jan Novotný do současné Prahy; do Strašnic roku 2008. Inscenace se odehrává v současných reáliích kulturního, společenského i politického života a to aniž by jedinou z těchto složek komentovala, karikovala nebo kritizovala. Současnost je v inscenaci „pouze“ výchozím zadáním času a místa děje. Do hlavní role vládce Oidipa Jan Novotný obsadil herce Jiřího Racka. Dalších rolí se ujali Eva Režnarová (Iokasté), Jak Skopeček (Theireisiás), Milan Stehlík (Kreón), Martin Davídek (Korynťan), Kryštof Nohýnek (Chór) a primabalerína Národního divadla Ivanka Illyenko v roli baletky. Autorem scény je Milan David.

 

Prvním koprodukčním projektem tohoto roku byl divadelní workshop ve spolupráci s Domem Um na Praze 10. Z konkurzu vzešlo osm talentovaných studentů gymnázií, kteří se během půlročního workshopu dozvěděli to nejpodstatnější z divadelní práce pod lektorským vedením herců DIVADLA COMPANY.CZ Jakuba Chromečka a Vojtěcha Štěpánka. Na konci workshopu proběhla premiéra známého dramatu bratří Čapků Ze života hmyzu. Volné zpracování hry Ze života hmyzu jsme nasadili na repertoár divadla a do nabídky školních představení. Projekt nám do divadla přivedl mnoho mladých diváků. Někteří z nich do divadla před tím příliš nechodili a někteří díky tomu, že na jevišti viděli své spolužáky, začali divadlo vnímat jinýma očima. Jeden z absolventů workshopu se dokonce rozhodl nastoupit profesionální hereckou dráhu.

 

Z koprodukce se sdružením Citadela vzešel sociální, divadelně-taneční projekt Cikánská Suita v režii Ivany Hessové. Inscenace ukazuje dva vzdálené a v základech přesto velice příbuzné kulturní světy – romský a indický. Projekt má velký sociální přesah. Představení je věnováno in memoriam nepostradatelnému spolutvůrci inscenace, romskému kytaristovi a zpěvákovi Jánu Áčovi Slepčíkovi. Realizátoři inscenace se nechali inspirovat dávnověkým putováním Romů z Indie, novověkou anabází evropskou i naší nejčerstvější současností. Námět a režie: Ivana Hessová. Dramaturgie: Vendula Kodetová. Hudba: Ján Áčo Slepčík, Tomáš Reindl, Amitava Chatterjee. Výprava: Andrea Králová. Světla: Jakub Nagaj. Hrají: Marek Balog, Angelika Samková a Richard Samko, Drahuše Demeterová, Alena Štréblová, Ivana Hessová, Martin Bonne, Božena Nesvačilová, Kateřina Štefanová, Pavlína Grossová, Edita Burešová, Josefína Formanová, Emilka Formanová. Spolupráce: T. Spěvák, Z. Bartošová.

 

Mezi hosty, kteří u nás v roce 2008 vystoupili, patří herci divadla Sklep se svou autorskou inscenací Piš Kafka Piš. Herci David Vávra, Jan Slovák a zpěvačky Lenka Dusilová a Monika Načeva bývají zajímavým zpestřením našeho repertoáru.

 

V roce 2008 proběhl cyklus retrospektivy filmů Františka Vláčila. Cyklus probíhal současně s výstavou filmových fotografií filmů Františka Vláčila na Pražském hradě. Diváci shlédli filmy Holubice, Údolí včel, Stíny horkého léta, Hadí jed a Stín kapradiny.

 

Častým hostem naší scény je i herečka Nataša Burger se svým projektem Vlny. Její vnímání divadla a jeho pojetí je nám velmi blízké. Jedná se o večer pro jednu herečku a sedm žen. Hlavním tématem monodramatu je komplexní lidská bytost, přesněji řečeno žena, jejíž vnitřní příběh diváci sledují. Text napsala a hraje Nataša Burger, autorem a interpretem hudby je Andraž Polič.

 

V roce 2008 u nás také proběhla premiéra autorské inscenace Opera ještě nezemřela amatérského Divadla Kytka. Jedná se o „prepostmoderní, nadrealistické zpracování pohádkového tématu v klasické operní formě“. Autorem textu a textů je JUDr. Jan Kosek, autorem hudby, hudebním režisérem, korepetitorem a výtvarníkem je Prof. JUDr. Vladimír Franz, herci například Otakar Marek či Jiří Srstka.

 

Jak již víte, uvádíme i koncerty. Mezi ty nejzajímavější řadíme multimediální projekt Marnost křídel Ireny a Vojtěcha Havlových a Petra Nikla. Velmi oblíbené jsou i koncerty herce Jiřího Schmitzera, který u nás v roce 2008 vystoupil dvakrát. Dále u nás v této sezoně několikrát vystoupila skupina Létající Koberec.

 

V roce 2008 DIVADLO COMPANY.CZ také rozšířilo svou zájezdovou činnost. Mezi největší úspěchy se určitě řadí zájezd do Komorného divadla v Martině na Slovensku, kde jsme odehráli naši nejúspěšnější inscenaci Údolí včel. Místní publikum aplaudovalo ve stoje. Velké úspěchy sbírá i komorní inscenace Faust, která se hraje v Auerbachově sklepě – malé scéně divadla. Faust se dvakrát představil ve vyprodaném sále klubu Celnice v Českých Budějovicích, na zámku v Třeboni, nebo také v pětkrát vyprodanému sálu kulturního domu v Aši. Nejčastěji cestuje inscenace pro mladší publikum – autorské převyprávění slavné knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. Za rok 2008 jej po celé České republice shlédlo několik tisíc diváků.

 

V prosinci roku 2008 se ve Strašnickém divadle uskutečnila akce Kebaby: Slováci v Čechách o  Rumunech v Irsku. Akce se zrodila v Šumperku na divadelním workshopu, kde se potkali dva mladí režiséři Vojtěch Štěpánek a Ján Šimko. Záhy zjistili, že oba dva v uplynulé sezóně režírovali současné rumunské drama Kebab.  Koncem roku se tedy v horizontu jednoho týdne představil na scéně Strašnického divadla jak Kebab v podání Státního divadla Košice, tak i Kebab místní – Strašnický. Tato akce je naplánována také na půdu košického divadla.

 

V říjnu 2008 proběhla první derniéra Strašnického divadla. Po několika letech opustila repertoár divadla Bílá vrána argentinského autora Eduarda Rovnera.

 

V roce 2008 byl také zahájen provoz obnovené galerie Strašnického divadla. Zrekonstruované prostoru foyer divadla jsou nyní prostorem pro výtvarníky a fotografy. Vernisáže ve Strašnickém divadle se staly společenskou a kulturní událostí. Nechybí občerstvení, vystoupení hudební skupiny ani vzácní hosté z prostředí uměleckého nebo veřejného života. První výstavou byl cyklus fotografií fotografa Pavla Pravdy, který zde vystavoval fotografie ze svých cest po světě. Následovaly fotografické výstavy Lukáše Ptáčka a umělecké fotografie Karla Burdy. Konec kalendářního roku se nesl v duchu výstavy fotografií IDIF -Expedice Peru 2008 herečky Ljuby Krbové a spisovatele Ondřeje Neffa.

 

 

 

ROK 2009

Největší premiérou sezony 08/09 byla inscenace Julius Caesar, v Praze 40 let neuváděné dílo Williama Shakespaera. Je aktuální především v časech krizí a historických změn. Morálně politická tragédie je zajímavá především kvůli zkoumání mechanismů boje o moc. Nejde jen o vraždu diktátora, ale především o důvody, které k vraždě vedou. Jde o úhly pohledu různých lidí na jednu situaci a o rozdílné motivy k činu. Caesar v této inscenaci představuje katalyzátor děje, sám na jevišti není přítomen – ožívá v činech spiklenců, je odrazem jejich vlastního já, a můžeme si na jeho místě představit jakéhokoli dnešního státníka. V časech krizí a vyhrocených bojů o moc platí stále stejné mechanismy. Téma není striktně historické, ale naopak aktuální. Konec staré a zrod nové epochy zažíváme i dnes, je provázen chaosem, neuchopitelností a nejistým koncem. Tato hra o morálně politických problémech nám ukazuje, jak se lidé od počátku historie pohybují ve stejných modelech chování. Jediné, co se mění, jsou vnější okolnosti a míra brutality. Činy určují charakter člověka a stávají se nástroji ke změně společnosti. Lze zabít myšlenku skrze jejího nositele? Může se člověk stát bohem? Z jakých motivů se zabíjejí lidé? Má člověk právo zabíjet ve jménu spravedlnosti? Tuto inscenaci jsme vytvořili v rámci projektu Shakespeare´s Julius Caesar as an image of Cultural Policy in Visegrad Countries ve spolupráci s International Visegrad Fund, polským hercem a režisérem Gabrielem Gietzkym, slovenskou socioložkou a sinoložkou Zuzanou Franklinovou, Slovenským Komorným divadlem Martin a maďarským cellistou Balázsem Adorjanem. V rámci tohoto projektu se odehrálo také několik setkání v Praze, slovenské Blatnici a režisérka Eva Bergerová ve spolupráci s Polským institutem v Praze podnikla studijní cestu do polských měst Krakov (Teatr Łaznia Nowa, Teatr Stary), Varšavy (Institut Teatralny, Teatr Rozmaitości, Národní divadlo) a Supraśla (Teatr Wierszalin).

 

Další premiérou byl autorský projekt debutující Anny Novotné Second Head v Auerbachově sklepě. Když jsme viděni existujeme. Dokážeme vidět sami sebe? A pokud ne, existujeme? Co je důležité pro člověka, když ne on sám? Šaty jsou důležité. Second Head je autorským divadelním experimentem, ve kterém se setkává alternativní a činoherní divadlo, metaforické obrazy a situační drama.

 

 

1. října oslavilo Strašnické divadlo 5. narozeniny.

 

Karl May, Vojtěch Štěpánek: Vinnetou

Po prázdninách bude 1. října první premiérou zase autorský projekt Vojtěcha Štěpánka Vinnetou na motivy Karla Maye. Po velice úspěšném uvedení autorského převyprávění knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera se tým s „náčelníkem“ Vojtěchem Štěpánkem „s bojovým pokřikem vrhl“ na téma Vinnetou – nejslavnější náčelník. Inscenace je zamířena na pobavení celé rodiny, věk diváka nehraje roli, každý si tu najde své. Diváci uvidí nový příběh, ve kterém nechybí Lstivý gangster /Saša Odarčenko/, Ribanna /Malvína Pachlová/, Apačský šaman /Miroslav Pánek/ a samozřejmě ani Vinnetou /Michal Čeliš/ s Old Shatterhandem /Jiří Racek/.

 

Před vánoci jsme stihli ještě uvést Čertovskou pohádku v režii Matěje Kužela, kterou obohatíme náš program pro rodiny s dětmi.

 

Speciálními projekty se skupinou Damaru byly říjnový Kathak s Amitem Chatterjeem a prosincový Kathak a Flamenco se skupinou Peňa Flamenca.

 

 

Mark Ravenill: Sleeping Around

 

Premiéra 27.1. 2010

 

Překlad: Marie Špalová

Režie: Vojtěch Štěpánek

Scéna: Milan David

Kostýmy: Mariana Novotná

Hudba: Vojtěch Štěpánek, Petr Piňos a Petr Komár Soudek

Další a poslední premiérou roku 2009 bude v prosincová česká premiéra Sleepin Around Marka Ravenhilla a trojice jemu generačně spřízněných autorů (Abi Morgan, Hilary Fannin, Stephen Greenhorn). Hra stojí na dvanácti dialozích pro šest postav a pouze dva herce, v našem případě Ljubu Krbovou a Jana Zadražila.

 

Příběh: Hra ukazuje krátká, ale velice důležitá setkání šesti mužů a šesti žen, při čemž první postava z dialogu odchází, zatímco druhá zůstává a setkává se s postavou novou. Text sleduje lidi, kteří jsou na první pohled zcela normální, obyčejní, tak jako se nám jeví naši sousedé. Ocitají se v situacích, kdy jim nezbývá než odložit svou „masku" a „vycouvat" ze svého běžného, civilního projevu kamsi do takového psychického stavu, kdy nedokáží jednat jinak než pudově. Hlavním tématem hry je sex, který je obsažen ve většině dialogů, jejichž jednotné zadání by mohlo znít stručně a banálně: vztah mezi mužem a ženou.

 

Inscenační styl: Inscenace tohoto textu je obrovskou osobní výzvou a zkouškou všech zúčastněných. Režisér Vojtěch Štěpánek totiž zvolil cestu možná nejtěžší. Rozhodl se jít proti všemu, co by jemu, hercům nebo divákům pomáhalo s textem a jeho obtížemi vypořádat. Jeho cílem je zbavit herce jakéhokoliv viditelného hereckého projevu a uvést je během zkoušení do takového stavu, že budou moci ve svých postavách existovat co nejvíce svobodně.

Režie jde v potlačení divadelnosti tak daleko, že chce nechat identity všech dvanácti postav splynout v jednu jedinou lidskou identitu, která bude ve výsledku ztělesněna dvěma herci. Diváka od jevištní existence dvou herců nebude rušit prakticky žádná jevištní instalace. Souznění herce a diváka bude umocněno blízkostí hracího prostoru a diváka.

 

Další aktivity

Dále pořádáme workshopy těchto technik: například wushu, s učiteli Jurijem Belovem (ředitelem největší školy tradičního wushu v Rusku, trenérem ruské reprezentace), Zhai Fengem, lektorem Stanislavem Juríkem, Systemické psychologie s facilitátorem Janem Bílým, Tanec v 5 rytmech s Raducou Vojáčkovou (jedinou akreditovanou lektorkou v Česku) Mati Engweerda (Holandsko – Terra Nova), Saryo van Lakerveldem (Holandsko – Terra Nova) a dalšími.

Od října roku 2009 připravujeme také pravidelné taneční večery, nazvané Nekonečný večírek/Neverending party.

 

Prostor dáváme i mladým zajímavým, ještě neetablovaným umělcům, například studentům Pražské konzervatoře (Tři v tom, brouk Umírá...).

 

Z koncertů, které pořádáme minimálně jednou měsíčně, jmenujme alespoň Václava Koubka, Voices, Terezu Palkovou, Jiří Schmitzera, Olats Otesoc, Moji řeč či Chichotaj.

 

V poslední době jsou již pravidelnými hosty našich mezinárodních projektů Indové Amit Chatterjee (kytarista a zpěvák) a Sandip Malick (tanečník kathaku), oba špičkoví umělci a mezinárodně uznávaní tvůrci.

 

Dlouhodobě spolupracujeme se Základními uměleckými školami nejen desátého pražského obvodu. Vzájemné spolupráce s podobnými subjekty (jako například výše zmíněný divadelní projekt Ze života hmyzu s Domem UM Praha 10) jsou přínosné také tím, že se umělecké školy a jejich žáci sídlící na Praze 10 se svými vystoupeními nemusí stěhovat do jiných pražských obvodů, ale že se vše odehrává blíže jejich domovům.

 

 

 

DRAMATURGICKÝ PLÁN STRAŠNICKÉHO DIVADLA NA ROK 2010

Tento rok bude ve znamení současnosti a autorské tvorby.

 

Roland Schimmelpfennig: Calypso

 

Překlad: Tereza Cz Dvořáková

Režie: David Czesany

Scéna a kostýmy: Petr B. Novák

 

Každé divadlo potřebuje nové impulsy v podobě nových lidí. První premiérou tohoto roku bude opět česká premiéra jedné z nejnovějších her německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Calypso, kterou zahájí svou spolupráci se Strašnickým divadlem režisér David Czesany.

Příběh: Intimní konverzační drama se odehrává během jediného večera v luxusní vile kdesi u jezera. Šestice hlavních protagonistů ve zdánlivě nahodilých a banálních replikách postupně odhaluje svá vlastní tíživá traumata, z nichž jedno je ztělesněno tajuplnou postavou sedmou.

 

Autor: Roland Schimmepfennig patří mezi významné představitele německé dramatiky střední generace. V českých divadlech byla uvedena jeho dramata Arabské noci, Push-Up 1-3, Předtím/Potom nebo Žena z dřívějška. Pro jeho tvorbu je typická osobitá práce s jazykem, který se v některých polohách dostává až na hranici experimentu. Na rozdíl od generačních souputníků pohybujících se v oblasti naturalistické coolness dramatiky působí Schimmelpfennigovy texty stylizovaně. Autor rád ukazuje své hrdiny v extrémních, byť zcela realistických situacích. Jeho postavy jsou přesně sociálně, věkově i typově charakterizovány.

Zdánlivě rychlý a nahodilý tok slov je tvořen řadami samostatně pointovaných situací, návratových dialogů, her s žánrem, tradicí a archetypy a s neposlední řadě podbarven specifickým humorem. Podobně jako v jiných svých textech načrtává autor i v Calypsu tragikomický obraz městácké, středostavovské společnosti naší doby.

 

 

Quentin Tarantino: Kill Bill

 

Adaptace a režie: Eva Bergerová

Kostýmy: Kateřina Hájková

Scéna: Milan David

Hudba: Petr Komár Soudek, Petr Piňos

Bojové Choreografie: Yury Belov, Stanislav Jurík

Foto: Alexandra Belova-Polyak

Hrají: Ljuba Krbová, Jiří Racek, Jan Hofman, Alexandr Odarčenko

 

It is just a theater. Nevěřte všemu co říkám. Kdo by neznal Tarantinovy nápady a úletem sršící filmy. Touto inscenací, která se bude držet Tarantina ve stylu a žánru chceme diváky připoutat k židlím bombasticky letícím dějem a ekvilibristikou režijně-hereckých artistních výkonů. Dívat se, dívat se, dívat se a ani na okamžik nevypadnout z děje. Tajit dech, bát se o hlavní hrdinku, která vykonává svou spravedlivou pomstu, hrát si s odkazy na žánr soap opery kung-fu filmů a shaolin estetiky v divadelním pojetí. Energetická divadelní bomba. A terpve dlouho po skončení má divák přemýšlet. Měla na to právo? Byla to spravedlivá odplata?

 

Tématem hry je obhajitelnost pomsty za způsobenou bolest. Fyzickou i psychickou. Existuje spravedlivá odplata? Existuje spravedlivý boj? Tímto tématem se na první pohled paradoxně přibližujeme k inscenaci Julius Caesar. Hrdinkou příběhu je žena, která se jmenuje Tien a je tělem bojovník a duší altruista. Dají se tyto protipóly spojit? Nebo to jsou protipóly jen naoko?

 

Inscenační styl: Ljuba Krbová a Eva Bergerová se již více než deset let věnují čínským bojovým uměním. Při přípravě této inscenace chceme těchto zkušeností využít. Při práci budeme zkoumat možnosti přenosu bojové situace do divadelní situace bez toho, že by se z ní stala jen efektní podívaná. Bojová umění mají svou složitou filosofii, která vede k naprosté jednoduchosti a škola, ze které budeme vycházet používá techniky jak budhistické tak taoistické. Výsledkem musí být jasná situace, která je pak schopna předat složitý příběh, vyprávěný tělem, slovy a obrazem.

 

 

Na říjen – listopad tohoto roku plánujeme velkou mezinárodní akci nazvanou Joy fest, která začne happeningem na Hlavním nádraží v Praze s tanečníky, herci a činoherci ze zemí Visegradu, tedy z Česka, Polska, Maďarska a Slovenska. Následovat bude divadelní festival ve Strašnickém divadle.

- Premiéra DIVADLA COMPANY.CZ Kill Bill /režie Eva Bergerová/

- představení Slovenského Komorného divadla Martin Nežná /režie: Iveta Jurčová/

- představení maďarského divadla Krétakör PestiEsti

- představení polského divadla Wierszalin ze Supraśla – Marat – Sade /režie: Piotr Tomaszuk/

Festival bude specifický tím, že účastníci budou jak aktéři tak diváci a všechna divadla zůstanou na celý program.

 

 

 

DRAMATURGICKÝ PLÁN STRAŠNICKÉHO DIVADLA NA LÉTA 2011-2013

 

Jan Klata: Veż, przestań /Nech toho/

Překlad a režie: Eva Bergerová

 

Další premiérou bude inscenace, která bude zahajovat cyklus představování polské dramatiky pražskému divákovi. Tato hra byla zatím uváděna pouze v domovském divadle autora, v Teatrze Rozmaitości ve Varšavě. V inscenaci se představí herci Eva Režnarová, Jan Hofman, Jakub Chromeček a Alexandr Odarčenko. Tématem hry je, jak už to u současných her bývá časté, osamělost člověka, který žije ve velkém společenství lidí. Hra se zabývá životem lidí na periférii velkoměsta. Z částí lidí žijících na okraji společnosti, životních outsiderů dalo by se říci, a zčásti lidí úspěšných. Mnohdy právě ti, kterým se říká nýmandi, prožívají svůj život čestněji než ti, co se na ně chodí z velkých prosklených domů dívat jako do zoo. Hra se zabývá také charakterem polského člověka, bude na ní zajímavé ukázat, jak se v některých věcech, na první pohled nepatrných, liší Polák a Čech. A jak se liší a v čem jsou si podobné Varšava a Praha. Tento projekt bude částečně navazovat na náš předcházející experimentální projekt Zastávka na znamení, který byl původně cílený na otázku: Jak se nám tu žije? Jak se nám žije v Praze a hlavně ve Strašnicích. Projektu se bude účastnit i část místní strašnické komunity a mládež, se kterou jsme již spolupracovali na projektu Ze života hmyzu. Chceme tímto pojmenovat místo, kde tvoříme, co pro nás znamená a co pro toto místo znamená, že má vlastní divadlo.

 

Příběh se odehrává v jednom nejmenovaném mramorovém podchodu, nevíme, jestli se ocitáme v Praze, ve Varšavě nebo Budapešti a to je právě jedno. Traumata postkomunistických společností jsou si v něčem podobná. Konkrétní příběhy lidí, jako bezdomovce mistra šachů, prodavačky tkaniček, či jejího syna, se však liší. I mezi nimi probíhají rozpory, lásky, drobné naschvály a odplaty. Jemně naznačená možnost budoucího vztahu bývalého gentlemana a prodavačky je ukončena vyprovokovaným násilím, smrtí prodavačky a dobrovolným rozhodnutím muže zůstat s ní teprve až ve smrti.

 

Projekt vznikne ve spolupráci s Polským institutem a Institutem teatralnym ve Varšavě. Projekt vznikne také ve spolupráci s místní komunitou, která zde vytvoří tragický chór ztracené pražské periférie.

 

 

Gianina Carbunariu: Stop the tempo!

 

Hrají: Jakub Chromeček, pro další dvě ženské role oslovíme herečky Hanu Kusnjerovou, Petru Špalkovou, Terezu Hoffovou

Kostýmy: Mariana Novotná

Hudba: Vojtěch Štěpánek

Režie: Vojtěch Štěpánek

V Auerbachově sklepě

 

Stop the tempo! je hra současné rumunské dramatičky Gianiny Carbunariu, jejíž hru Kebab uvedlo Strašnické divadlo jako českou premiéru.

Příběh: Hra této velmi nadané a velmi mladé autorky vypráví příběh tří zcela odlišných mladých lidí, kteří se zcela náhodou ocitnou v jednom autě, v jedné autonehodě. Otřesný zážitek svede jejich životní cesty dohromady a rozzlobeni na současný svět obrážejí hudební kluby, kde vypínají proud, aby se pak velkoryse bavili nastalou panikou. Příběh, sestavený z velké části z monologů postav, končí ve chvíli, kdy dvě z postav umírají při pokusu vyhodit proud na obrovském koncertu slavného dýdžeje.

 

Inscenační styl: Režisér Vojtěch Štěpánek si klade za cíl vytvořit tři zcela odlišné lidské charaktery a sesadit je do jednoho hereckého stylu. V dnešní době se stává velice často, že se scházejí (v práci, na školách, nebo právě v klubech) zcela odlišní lidé, kteří, aniž by si vlastně měli co říci, zakládají přátelství, která dříve či později trpí nepřirozenou korektností a nedůvěrou a proměňují se ve vztahy podobné vztahům mezi hodně vzdálenými příbuznými. Režisér a herci si budou klást otázky: Proč se od sebe lidé tolik odlišují? Proč se to někteří snaží dělat záměrně? Kde je hranice mezi tím, jakým bych chtěl být a jakým skutečně sem a jaký na sebe tyto dva světy jedné osobnosti mají vliv? Proces změny osobnosti, zrání člověka a jeho názoru by měl být výsledným sdělením inscenace.

 

Inscenační styl půjde civilním směrem herectví, aby se čtvrtá stěna probořila a diváci měli co největší pocit sounáležitosti s děním na jevišti.

 

 

Ve svém dramaturgickém plánu myslíme i na studenty středních škol, a nejen pro ně bude vytvořena inscenace Česká klasika z konzervy. To bude principem představování příběhů, které většina studentů považuje za nudné a přežité vytažený zábavnou formou smysl příběhu Od Husitů až po Naše Furianty.

 

Pro Auerbachův sklep připravujeme hereckou „pikantní chuťovku“ ve formě hry Tankera Dorsta Já, Feuerbach, ve které se v titulní roli představení Jan Novotný spolu s Jakubem Chromečkem a psy Akapím a Merlinem ve společnosti ptačího hejna a v režii Evy Bergerové.

 

Období renesance je velmi vděčným na témata a příběhy a když spojíme Chválu bláznovství Erasma Rotterdamského, dramata Williama Shakespeara v překladech Jiřího Joska, eseje Martina Hilského, dostaneme hru Blázni a milenci-přeškrtnuto-šílenci. Hru složila jako kostky lega Eva Bergerová podle renesanční teorie, že lidé, kteří se zamilují se stanou milenci, a stanou se šílenými tím pádem šílení. Profesory, kteří chtějí přednášet o Williamu Shakesperovi přepadne Bláznovství v podobě Evy Režnarové a tak dokonale je okouzlí, že profesoři představují virtuální Shakespearovy příběhy, kdy například pod Juliiným balkonem nestojí Romeo sám, ale napovídá mu Falstaff. Uvidíme, do koho se Julie zamiluje a kdo požije jed. Možná to bude Maryša.

 

Kdo z nás nevyrostl na příbězích maličkých postaviček Goscinny a Sempého.... Mikulášovy patálie jsou svým situačním humorem, nadhledem a přitom neuvěřitelnou zhuštěnou reálností naprosto nesmrtelné. Člověk při nich slzí smíchy ať je mu 10 nebo 50, ať je v letadle nebo na moři. Charaktery naprosto šíleně se pohybujících kamarádů z Pařížské školy jsou tak přesně definovány a je jich tolik, že přímo vybízejí k jevištnímu převedení. Žánr je to však velmi těžký, jakýsi prubířský kámen sehranosti souboru. Rychle, než nám mladí herci vyrostou...

 

Rafael Spregelburg je u nás zatím ne příliš známým a doposud nehraným dramatikem, přestože v Argentině patří k renomovaným autorům střední generace. Jeho Stupidity je komickou detektivní hrou s rozmýšlením o stupni rozkladu dnešní civilizace. Pětice herců vytvoří dvacítku postav v příběhu stavěném na nacházení a ztrátě identity formálně podobném filmu Pulp fiction: historky z podsvětí.

 

Dále se budeme věnovat razantně interpretované klasice, ve které budeme hledat její prvotní smysl, který je skryt pod nánosem spousty inscenačních tradic. Vybírat budeme z titulů Williama Shakespeara Romeo a Julie, bratří Mrštíku Maryšy, Euripidovy Medey, některé z evropských renesančních her - v užším výběru jsou Vévodkyně z Amalfi a Bílá ďáblice Johna Webstera, Celestina Fernanda de Rojas a Život je sen Calderóna de la Barca.

Dramatizace některého z románů Gabriela Garcii Marqueze, dramatizace románu Guatava Meyrinka – Zelená tvář, dramatizace některého z případů Sherlocka Holmese Arthura Conana Doyla, dramatizaci románu Julese Vernea Dvacet tisíc mil pod mořem, dramatizaci románu Legenda o Zaklínači Andrzeje Sapkowskeho.

 

Původní hra El Greco.

 

Velká romantická tragedie takzvaného genezijního dramatu Juliusze Słowackého Samuel Zborowski. U nás naprosto neznámá a nepřeložená hra. Autor, který byl již v mládí nucen emigrovat z Polska do Francie, byl ovlivněn mnoha autory, mimo jiné i učením Towianského a jeho Polskem, které mělo být Mesiášem národů, Kristem Evropy. Tato hra je ukázkovým příkladem genezijního dramatu ve své nejčistší podobě.

 

Experimentální forma indického eposu Bhagavatgíta v koprodukci se sdružením Žlutý kopec a Damaru s tancem kathak a indickým bojovým uměním kalipariattu s mezinárodním obsazením.

 

Peter Schaffer – Amadeus – Mozart byl pouze o šest let mladší než Salieri. Mozart psal ekvivalent k dnešní popové hudbě, aniž by si to kladl za cíl. Salieri se naopak vědomě snažil psát vážnou hudbu, která bude věčná. Nejde jen o souboj talentů, ale v podstatě i o souboj žánrů a cílů. Z toho už pramení samotná komika. Inscenace v režii Jana Novotného by měla být zábavná stejně, jako je zábavná Mozartova hudba.

 

Pašije – lidová naivita není lidská naivita. Forma s sebou nese určitou naivitu a zjednodušení, ale obsah ne. Hudba Johna Lennona. Výběr nejsilněších pasáží z mnoha lidových her například Vlastibořská nebo Železnobrodská .

 

V rámci projektu “Jeszcze Polska niezginęła“ je plánovaná premiéra jedné polské hry ročně a na rok 2011 je plánován festival Polského divadla, kde chceme přivézt nejzajímavější inscenace a tvůrce současného Polska. Například inscenaci Kristyana Lupy, Inscenaci Teatru Rozmaitości, Kupce benátského Vroclavského divadla a Teatr Wierszalin Piotra Tomaszuka. Festival bude ukončen premiérou DIVADLA COMPANY.CZ, hry Samuel Zborowski Juliusze Slowackého.

 

STRAŠNICKÉ DIVADLO PRO DĚTI MALÉ I VELKÉ

I nadále se budeme se zaměřovat na inscenace pro děti od předškolního věku až po druhý stupeň základní školy. Po zkušenostech, které máme s programy pro děti víme, že tento žánr je velmi často odbýván, je tvořen velmi často právě proto, že má větší odbyt než inscenace pro dospělé a s dětmi je tak trochu zacházeno jako s rukojmími. Děti jsou tak „krmeny“ povrchními a vpravdě odfláknutými výtvory. A přitom právě děti jsou nejvnímavějším i nejkrutějším divákem. Pokud jim však už v dětství zkazíme vkus, jen těžko se to napraví ve věku dospělém. Po zkušenosti s naší inscenací Dobrodružství Toma Sawyera, která v poslední době sklízí na zájezdech jeden úspěch za druhým, jsme přesvědčeni, že jsme schopni postarat se i o naše malé diváky a připravit si tak půdu v jejich vnímání do dospělého věku. V závislosti na finanční situaci jsou připraveny tyto tituly: pohádka našeho souznějícího argentinského autora Eduarda Rovnera Teodoro a Luna, Paleček Václava Koubka a Pohádky z jiných světů. Tyto inscenace budou režírovat kmenoví Vojtěch Štěpánek a Kryštof Nohýnek.

 

Pohádky z jiných světů

 

Dramatizace několika textů z nedávno vydané knihy Pohádky z jiných světů. Jde o sbírku pohádek z Čech, Guatemaly, Čečny a Keni. Nejde o pohádky klasické, nebo obecně známé. Jde o ústně šířené příběhy s pohádkovými až mýtickými prvky. Inscenace bude součástí charitativního projektu nadace Medela. Dramatizací vybraných pohádek chceme nejen rozšířit náš repertoár, ale i přispět dobré věci.

 

Posláním inscenace je šířit dál velice zajímavou a netradiční lidovou slovesnost z různých koutů planety. Myslíme si, že divadlo je ideální platformou pro setkávání odlišných kultur.

 

Inscenační styl: počítá se třemi až pěti herci a hrajícím režisérem. Půjde o kolektivní dramatizaci, kdy se každý z týmu bude moci svobodně realizovat. Budeme se soustředit na skrytý význam příběhů a na jejich myšlenku. Režisérem inscenace Pohádky z jiných světů bude Vojtěch Štěpánek. Herci Kristýna Leichtová, Johana Moštíková, Alexandr Odarčenko, Jan Hofman a Mirek Pánek. Pro výtvarnou stránku inscenace jsme oslovili studenty pedagoga výtvarného umění Josefa Dudka, který vede svůj kurz v nedaleké základní umělecké škole Olešská.

 

Podle finanční situace budeme také konkrétněji plánovat spolupráci s našimi domluvenými hosty, již buď na výše uvedených titulech, či na dalších: poprvé u nás by se měl představit režisér Jiří Nekvasil a duo Skutr.

 

 

Vícezdrojovost financování zajišťujeme tržbami ze všech produkcí, pronájmy a v roce 2008 jsme získali kromě grantu Hl. města Prahy také granty Ministerstva kultury České republiky, Nadace Život umělce, grant Mládež v akci /ve spolupráci s DUM Praha 10/ a podporu International Visegrad fund.