Židovské město ve Strašnicích?
10:00
Možná ani nevíte, že Strašnické divadlo vůbec existuje, i když jsme o jeho vzniku před časem v Houserovi psali. V tom případě vám nezbývá než doplnit si vzdělání návštěvou zajímavé inscenace. Meyrinkův Golem totiž stojí za vidění.
Sál Strašnického divadla, které byste mohli znát pod jménem Divadlo Solidarita, je černočerný – černé zdi i podlaha. Diváci jsou uvedeni na stejně černočerné jeviště, usadí se do černobílých židlí a koukají do obrovského temného sálu, v němž svítí zpočátku jen sedmiramenný svícen. Na kraji jeviště sedí dva hudebníci, klarinetistka Veronika Vitvarová a čelista Tomáš Fingerland.
Vcházejí dva herci, jeden vyleze na židli, přepadne druhému, který stojí před ním, přes rameno a na okamžik vytvoří postavu z tarotové karty – oběšenec. Tma, začne hrát hudba, zjevně inspirovaná židovskou melodikou, a přenos do jiného světa je skoro dokonalý.
Odvíjí se před námi příběh rytce kamejí Anthanasia Pernatha (Miroslav Hanuš), který žije v srdci židovském města: je to umělec, ale také společenský outsider zmítaný svou přecitlivělou povahou a zjeveními, která jej pronásledují. Pozvolna vysvítá, že ztratil paměť a že právě záblesky vzpomínek jej zaplétají hlouběji do temných událostí této tajemstvím prošpikované části města. Před vydřidušským zloduchem vetešníkem Wassertrumem (Jan Zadražil) zachrání bohatou a mondénní Angelínu (Ljuba Krbová), ztělesnění vysněného zralého ženství. Druhou osudovou ženou je chudá rabínova dcera Miriam (také Ljuba Krbová), dívka věřící v zázraky. Aby se Wassertrum pomstil Pernathovi podvrhne falešný důkaz, a Pernath je obžalován z loupežné vraždy. Ve vezení pozná, že miluje Miriam. Nakonec je osvobozen, vrací se domů. Zjistí ,že židovské město již neexistuje, a vydává se hledat Miriam a jejího otce.
Nesnadná hra
Divadelní prostředky, které inscenace používá, jsou minimalistické a zahrnují hlavně hereckou práci, práci s prostorem a se světlem: rekvizit je pomálu a scéna je, až na několik kousků nábytku, prázdná.
Herectvím zaujme především Miroslav Hanuš: dramatizace mu předepisuje dlouhé monology, v nichž popisuje své vnitřní koncentrace z něj přímo prýští. Magická inscenace Golema není rozhodně snadné pokoukání, než se divák zorientuje v příběhu, může se i stát že mu unikne pointa.
