Škola pro ženy i muže

Není to hra, jejíž název zachytíte při prvním setkání s literaturou na základní škole, na rozdíl třeba od Lakomce. Název evokuje domněnku, že je určena především zraku a sluchu něžného pohlaví. Opak je však pravdou, i muži se mohou z vyznění Moliérovy komedie poučit. Nicméně nejen proto, že již o rok dříve napsal slavná francouzský dramatik Školu pro muže, nazval následný kus právě tak.

Titulní postava Arnulf, jenž si dal hrdé přízvisko pán z Pařezova ( ve Francouzském originále monsieur de la Souche ), věří, že lze dívku vychovat tak, aby se stala věrnou chotí. Také proto anglický překlad titulu (L‘école des femmes ) zní The School For Wives – Škola pro manželky. Snad ani není třeba dodávat, že nehopkán selhává, a to vskutku tragikomicky. Dívku Agnés, již si Arnulf přivedl z kláštera a drží v zajetí svého donu, totiž dochází navštěvovat Horác. Mladé děvče synovi Arnulfova přítele Fronta zcela bezelstně podlehne ve své izolací živené prostotě. Horác se nevědomky svěří se svou láskou, komu jinému než Arnulfovi. To pochopitelně rozehraje příběh plný zápletek, humorných momentů a pokusů o pomstu.

Hra psaná ve verších je snad snazší na nastudování, autorskému pojetí však příliš nenahrává. Mladí herci pod vedením Jana Novotného však vzali věc za správný konec. Text sám o sobě koneckonců není k popukání a určitě jej oživí vsuvka, jako třeba přeříkaná abeceda (doporuční na uklidnění) nebo ,,rady pro dobré manželky‘‘ čtené po písmenkách od Agnés a naopak v superrychlém tempu Arnulfa. Nebo dokonce přerušení, kdy herci jako by vypadnou ze svých rolí a hádají se, zda nebyl úder na kolegu příliš silný.

Samozřejmostí je i využití technických vymožeností, které 17. století nemělo, například reprodukovaní hudby. Kdo hru zhlédl, si určitě vybaví dobře zapamatovatelný šlágr z Noci na Karlštejně. Kulisy i kostýmy jsou komorní a skromné, ostatně ve sklepě, v němž se hraje pro nějakou třicítku diváků, ani nemá prostor na nějaká rozmáchlá výtvarná gesta. Ta herecká mohou končit nechtěným útokem na první řadu, to však musí divák přežít. Těsný kontakt je naopak pozitivní, asi jako když jste na sportovním utkání těsně u plochy. Dokud vás letící předmět nezraní, atmosféru si užíváte naplno a jste doslova ve hře.

Taková je i hodinka a půl při dramatu škola pro ženy. Jakkoli to zní jako klišé, nenudím, rozesměje vás, ale i donutí k zamyšlení. O mladých hercích z této party jistě ještě uslyšíme, zvlášť vypíchnout je třeba zejména jazykově ekvilibristický výkon představitele Arnulfa Vojty Štěpánka.