Setkání s Golemem
19. 10. 2009
08:00
08:00
Inscenace | | zanechte první komentář
Je-li Praha matkou měst, jak se říká, pak můžeme strašnickou Solidaritu označit za matku
sídlišť. Ač leží kousek za krematoriem, rodila se tu kdysi za Stalina urbanistická budoucnost v
podobě prvních paneláků.
Když mě zval principál na nejnovější představení, zdálo se mi, že inscenovat právě tady
Meyrinkova Golema je dost zvrácený nápad.
Z tramvaje jsem vystoupil do liduprázdné tmy, v níž zestárlé prasídliště působilo nanejvýš
přízračně. Ozářené divadelní průčelí mezi ulicemi Dvouletky a Brigádníků sice slibovalo premiéru,
ale čas jakoby dávno zamrzl. Bylo vyprodáno, po davech však ani potuchy. Teprve v sále se
ukázalo, jak důvtipně divadelníci přelstili nepoměr mezi nabídkou a poptávkou. Publikum směstnali
na jeviště a zbytek sálu přetvořili v obří scénu pro tři herce v mnoha rolích, kteří ji dokázali
podivuhodně zaplnit. Divák se na židličce cítil jako v ghettu: tělesně tísněn, zato však s vyhlídkou
do mystických hlubin nekonečných tajemství.
Vida, kam se přesunulo kouzlo zmaru a přeludných snů! V Golemově někdejším působišti
se dnes čile hemží turisté i kramáři, ale tady, kousek za krematoriem, by se určitě cítil jako doma.
Stará Praha - zchátralá, plná ozvěn a zrcadlení nejvyššího v nejnižším - je nezničitelná. Předěláte ji
na Disnyland, ale ona se vám vzápětí vynoří mezi paneláky z éry stalinismu.
