Second Head

Inscenace pod názvem Second Head, která se hraje v Auerbachově sklepě je minimalistickým podobenstvím o uniformitě osobního života. Nebo lépe řečeno o možnosti uniformity, do které tak originální projekt jako je osobní život, může lehce spadnout. Tou uniformitou je módní styl, který vytváří někdo, kdo šije šaty. Šaty nové. Co se však stane s módním stylem, když se šaty obnosí a objeví se na ramínku v obchodě s oblečením z druhé ruky? Secondhend je obchod s příběhy. Hra Secondhead pojednává o tom, že s šaty ze secondhandu si oblékáme příběh. Stejně jako příběhy našeho života nosíme v hlavě. Když si oblékneme cizím člověkem obnošené šaty, jako bychom se zároveň vplétali do jeho života, do jeho příběhu, myšlenek a pocitů. Hra Second Head je příběhem vyprávěným z několika stran, z pohledu všech zúčastněných. Děj oplývá, v současné době tak módním, filmovým střihem. Málo se mluví. Jen v náznacích. Zbytek dopoví stylizovaný pohyb, lépe řečeno jeho zastavení. Svlékání a oblékání je hlavním stylizovaným hereckým výrazem a postupem hry nabírá na dramatičnosti. Na začátku se herci jen tak bez zájmu oblékají. Na konci hry se s každým dotykem mění emocionální tvar postavy. Dokonce i prodavač v secondhandu, a to je jistě postava protřelá, která se jen tak něčeho nelekne, se v rámci oblékání obnošeného saka, málem pozvrací.

Oblékat si cizí oblečení může znamenat krok empatie. Postava náhle pochopí, co ten druhý, jemuž věc původně patří, cítí, jakou situaci žije. Přítomnost se stává minulostí, minulost zpřítomněním. Příběh svetříku se rozlévá po postavě, mění se výraz tváře do svetříku oblečeného člověka, jeho chování i rozhodnutí. Herci jsou velmi mladí, ale příběh Second Head jim krade čas mládí a propůjčuje bezčasí prožitku. Prožitku autentického avšak přenosného. To, co se stalo v Second Headu, se může stát nám všem, nebo každému zvlášť.

Anna Irmanovová 4.5. 2009