Rozhovor s Davidem Drábken

Kosmická snídaně je hra o vesmíru, kam se dostane Nebřenský po své smrti. Věříte na posmrtný život a vůbec na nadpřirozené věci?
Ano, věřím. Jsem gnostik, mystik, euforik – co vás napadne.

Jste dramatikem a režisérem. Působil jste jako dramaturg. V jaké profesi se cítíte nejlépe?
Dramaturgem se být necítím. Zato psaní je mi bytostnou potřebou – asi jako pro akvarijní rybky dafnie. Je to můj způsob omakávání světa, vášnivý běh po točitém schodišti vlastní DNA. Režírování se mi stalo lehkou drogou až v poslední době. Klíčem je ona neodbytnost – prostě musím svět kontaminovat svými scénickými obrazy a zvuky. Navíc jsem rád konejšen herečkami, že naše inscenace bude pro fungování Kosmu převratná…

Pocházíte z východních Čech. Dětství jste prožil v Týništi nad Orlicí. Kdy jste v sobě objevil zájem o divadlo? Pocházíte z herecké rodiny?
Pocházím z rodiny fanatických ochotníků a basketbalistů. Ale já se pevně rozhodl býti zvěrolékařem. V Africe. Mé odhodlání podemlela až puberta, ten pitomý věk. Rozhodl jsem se vymýšlet příběhy, abych snáz obludil ženy. Když se smály mým vtipům, přivíraly při tom oči, a to byla moje chvíle. Tehdy jsem zaútočil.

Hodně představení jste vytvořil pro děti. V současné době působíte v divadle Minor, které je zaměřeno především na dětské návštěvníky. Jak Vás děti ovlivňují, a co pro Vás znamenají?
Jsem doživotní dětina, což by jistě potvrdila moje neteř Anička, s níž vyrážím do kina na animáky jako Příběh hraček, Shrek, Hledá se Nemo, Üžasňákovi, Roboti, Za plotem či Příšerky s.r.o.. Tam se odvážu opravdu skandálně a bouřím a směju se a hýkavě dojímám. Nu a vloni v srpnu se mi narodila dcera Justýna. Od chvíle, kdy mi ji vložili v porodnici poprvé do rukou a ona si mě změřila amazonskýma očima, vím, že jsem navždy ztracený…

Píšete v současné době nějakou novou hru nebo nosíte alespoň v hlavě nějaký námět?
Před nedávnem jsem dopsal muzikál Ještěři a rozhlasovou hru Vykřičené domy. Pro letošek jsem se zařekl dopřát své workoholické mašině trochu odpočinku a věnovat se jen divadelní hře Jedlíci čokolády a románu Muž pod listím.