Recenze na Rozkvetly sekery Pavla Klejna
04:50
Rozhodně jedna z mála her, o níž se dá napsat, že je to skutečná tragikomedie. Z obou dramatických žánrů toho v sobě má požehnaně a to je jen a jen ku prospěchu věci. Režisér vojtěch štěpánek dal se svým týmem dohromady všedně nevšední příběh jedné rodiny tak, jak by se skutečně mohl odehrát. nesnaží se na jevišti vyprávět něco svého, ale naopak plně respektuje autora a jeho dílo. své umění předvádí v mistrném vedení herců a všech členů realizačního souboru.
Při hodnocení jednotlivých výkonů začnu trochu netradičně, a sice nehereckými profesemi. Tak zaprvé: mistr světel michael bláha. tomu se společně s autorem scény Milanem Davidem podařilo navodit atmosféru panelákového bytu, v němž diváci sedí jakoby za oknem do kuchyně propojené s obývacím pokojem a vše, co se děje za dveřmi se odehrává právě pomocí různě intenzivních světelných efektů. i samotné nasvícení scény z boku jeviště a ve výši očí stojících herců je geniální a hlavně nijak neoslňuje ani diváky ani herce.
Za druhé: scéna milana davida je propracovaná do nejmenšího detailu a diváci tak nemohou mít žádné pochyby, že se nacházejí v nejfrekventovanější místnosti v bytě. Snad jen jedna maličkost: telefon je elektronický (jeden z prvních modelů) a vydává zvuk jako ten známý telefon analogový. navíc je ne zrovna cíleně ozvučen a diváci tak slyší zvonění úplně odjinud, než by měli.
A herci? Všichni na jedničku s hvězdičkou. zejména natálie řehořová v roli mentálně postižené dcery je velmi přesvědčivá a natolik skutečná, že si možná mnozí neznalí budou minimálně ze začátku klást otázku: hraje to? nebo divadlo angažovalo někoho z chráněné dílny? Před jejím výkonem hluboce smekám!
Obrovským překvapením pro mne byl i výkon Ivy Pazderkové. Znám ji z jejího působení v divadle na fidlovačce a včera jsem nevěřil svým očím. už to nebylo to třeštidlo, které zmateně běhalo po jevišti a předstíralo, že hraje divadlo. ne! její včerejší výkon byl doslova a do písmene hereckým koncertem, při němž z jeviště sálalo do prostoru vlnění hereckého kumštu. Ivo, bravo! ve všech svých pohybech, gestech, mimických výrazech jsi byla skutečná a neměla jsi nejmenší problém přesvědčit nejen mne, ale i ostatní diváky, že jsi čtyřicítkou - matkou, jenž se zoufale snaží o to, aby se její rodina měla lépe.
Páni herci: Jan Novotný – otec, Jan Hofman – syn a Jan Bidlas – stánkař, byli ve svých rolích zrcadlovým obrazem svých kolegyň. i oni byli nadmíru přesvědčiví, i oni ze sebe na jevišti vydali maximum možného, i oni přispěli nemalou měrou k velmi, velmi pozitivnímu dojmu z celé inscenace. Díky za to!
Takže vážení, jestli na hru „rozkvetly sekery“ do pražského strašnického divadla nepůjdete, ochudíte sami sebe o úžasný divadelní zážitek.
Komentáře
-
04.04.2012 16:01Marie NovotnáRozkvetly Sekery Závist nebo zoufalství? Komedie nebo tragédie? Tak by se možná dal charakterizovat příběh z prostředí českého panelákového bytu. Příběh plný existencionálních otázek se kterými se potýká téměř každý z nás. Mentálně postižená dcera, puberťák, který hledá sám sebe, matka toužící po životě, který nemůže mít a otec, který chce mít klidný život. Na první pohled celkem běžný příběh o mezilidských vztazích, který ovšem dostává jiný rozměr díky zoufalým pokusům danou situaci vyřešit. Výborná autenticita prostředí dodává na pocitu ztotožňování se s některými situacemi. Několikrát během představení mi znělo v hlavě ,,No jo, to je přesně, jak u nás“ Přirozenost herců daný pocit ještě podtrhává. Postava postižené dcery (Natálie Řehořová) mě velice zaujala. Natálie dokázala přesně vychytat tu tenkou hranici. Nedělat ze sebe blbečka, ale zároveň byl její hendikep všem jasný. Na jedné straně byla vtipná a roztomilá, ale na druhé straně si člověk uvědomoval nelítostivost osudu. Její bratr (Jan Hofman) vystihl pocity a názory zmateného dospívajícího kluka, který je ovlivnitelný vším, co se kolem něj děje a dává to najevo nejen svým vzhledem, ale i postojem k životu, který ovlivňuje a ovlivní celou rodinu. Otec (Jan Novotný) dokázal spojit na první pohled dvě nesourodé věci. Typický prototyp českého muže, který sedí s pivem před televizí a kouká na fotbal, ale zároveň z něj číší ohromná starost o jeho rodinu a hlavně láska k ní. Jeho manželka (Iva Pazderková)je přepečlivá matka, která chce, aby bylo vše perfektní, ale sama ví, že to tak není a v jejích očích ani nikdy nebude. Je ochotna pro blahobyt svůj a své rodiny udělat téměř cokoliv. Nenápadná postava prodavače v rychlém občerstvení (Jan Bidlas) je lehce záhadou. Člověk neví, co si o něm do poslední chvíle myslet. Může to být člověk, který chce nějakým způsobem pomoct nebo je to prostě podivný párkař, který smrdí po hořčici. V průběhu děje je přítomná komická linie, která do pochmurného prostředí dobře zapadá. Humor je zde často zaměřen na typické chování Čechů v jejich typicky českých domácnostech. Bez zábavných situací by divák odcházel nejspíš v totální depce. To sice díky nečekanému konci odchází i tak, ale za několik chvil se mu v hlavě vynoří hláška typu: ,,tak ho zatavíme“ a hned je to lepší. Ale na to si budoucí divák přijde sám. A tím bych chtěla představení Rozkvetly sekery doporučit všem lidem, kteří si chtějí užít tragikomický zážitek a lehký příběh o těžkých věcech. Opravdu to stálo za to a všem umělcům a celému Strašnickému divadlu za tento prožitek moc děkuji. Marie Novotná
