Recenze HN na Údolí včel
04:23
V Údolí včel zápasí duše s tělem...
Divadelní verze Údolí včel, kterou nyní uvádí pražský soubor Company.cz ve Strašnickém divadle, vychází ze stejnojmenné prózy Vladimíra Körnera, která vznikla na základě filmu Františka Vláčila. Dramatizátorka a režisérka Eva Bergerová příběh neaktualizuje, věrně se drží literární předlohy a vnímá ji převážně v rovině střetu životních postojů ústředních protihráčů... Konflikt dvou řádových rytířů bývá vnímán jako alegorie politického dogmatismu padesátých let, jindy jako útok proti katolické církvi. V obecnější rovině, jak o to usilují ve Strašnickém divadle, ho lze dešifrovat coby metaforu zápasu duše a těla či marného pokusu o dosažení pozemského štěstí.
Kultivované vyprávění
Jan Zadražil v roli Ondřeje z Vlkova je zcela jiný než Petr Čepek ve filmové verzi: nervní, vnitřně rozpolcený a zranitelný, ale také dětsky bezelstný a navzdory svéhlavosti skoro bezbranný. Armin Jana Novotného vyzařuje duševní sílu a ve srovnání s filmem projevuje ve vztahu k Ondřejovi o stupeň více živočišnosti, čímž posiluje možnou homoerotickou motivaci svého jednání. Ljuba Krbová kreslí Arminovu (!!!) nevlastní matku a pozdější manželku Lenoru v měkkých tónech, zatímco nestor českého divadla Jan Skopeček v trojroli vypravěče, Ondřejova otce a komtura překvapí sarkastickým úšklebkem. Divadelní Údolí včel není marný počin. Třebaže by sneslo odvážnější režijní gesto, jako kultivované scénické převyprávění Körnerova textu obstojí.
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny
