Premiéra původní a autorské hry je zde!

Zastávka na znamení je herecko-autorsko-režijně experiment Strašnického divadla a spíše než divákům, má posloužit protagonistům. Proto jsme jim dali slovo. A zde co nám řekli:

Ljuba Krbová (Lena): Divadlo je královská zábava, ale i tak mě občas pronásleduje lehká fobie, že se pořád opakuju nebo že (fujtajbl) vykrádám sama sebe. 16. ledna 2008 jsem si naordinovala terapii mnohokráte osvědčenou. Noví lidé, neznámé texty, respektive texty, které vznikají během zkoušení, neustále se mění, zhusta přepisují, zkracují a prodlužují a hlavně: Nelpět na výsledku! Takže takový malý adrenalínek. Plánovanou terapii splnila Zastávka na znamení na 200 procent!!! Ano, teď pár dní před premiérou by mě potěšilo, kdyby diváci šíleli nadšením a kritika pěla chválu, ale i kdyby toto přání nevyšlo na zmiňovaných 200 procent, tak doufám, že se nám tohle zkoušení zúročí kdykoliv příště.

Kryštof Nohýnek (Herec Zrcadlo):
Zrcadlo: Co je to za blbost zkoušet bez textu...
Zrcadlo: To ti přece dává ohromnou svobodu.
Zrcadlo: No právě, to mě na tom děsí.
Zrcadlo: Vždyť jsou na to dva režiséři.
Zrcadlo: O to je to horší. Mnoho psů zajícova smrt.
Zrcadlo: To snad ne.
Zrcadlo: Ale ano. Například, když režisér onemocní, odpadne zkouška. Když jsou dva, tak takovou kliku nemáš.
Zrcadlo: Aspoň se v téhle hře dostaneme na hory.
Zrcadlo: A chytneme schizofrenii.
Zrcadlo: Heč.

Vojtěch Štěpánek (Max a spolurežisér): Původní myšlenky... původní myšlenky... Kam se poděly původní myšlenky?
Jednou z původních myšlenek bylo, že budu součástí autorského tandemu spolu s Evou Bergerovou. Ze začátku to tak bylo a kam se to dostalo? Přepisuji herecké improvizace, snažím se v nich zuby nehty udržet autentično a zároveň se do nich pokouším přidat dramatickou zápletku; pokud možno platnou logice příběhu.
Jednou z původních myšlenek bylo, že Lena je anděl, který pochází ze sféry příčin. Mělo to celé být o tom, že Lena má schopnost zhmotňovat své představy a že si touto cestou "zhmotňování" hledá svého životního partnera. A kým je Lena dnes? Andělem, který se rozpomíná na svou andělskou identitu, na svůj nedokončený boj proti svému zlému protějšku.
Jednou z původních myšlenek bylo, že budu inscenaci spolurežírovat. Do jistého okamžiku to tak jistě i bylo. A nyní stojím denně čtyři až šest hodin na jevišti v kostýmu jedné z hlavních postav a pokouším se plnit herecké připomínky.
Původní myšlenky odplynuly, ale nahradily je jiné. Původní vize obsahu i formy změnily pod tíhou logiky tvar a my se nyní potýkáme s věcmi, o kterých se nám v prvních týdnech ani nezdálo. A já myslím, že je to dobře. Každý den zkoušení nás posunul někam dál. A Zastávka na znamení určitě posouvá dál celé divadlo.

Jakub Chromeček (herec Kamil Merkur): Dva Jihoameričani, dva Japonci a jeden Kanaďan se setkali po havárii letadla na pustém ostrově. Společné měli jen to, že přežili. Po prvním seznámení vyřešili rozdílnosti své víry a nalezli společnou řeč a začali přemýšlet nad, v tuto chvíli více než existenčním, problémem. Začali přemýšlet, co budou jíst. Po necelých dvou měsících, kdy došli veškeré stravitelné zásoby na ostrově, jim nezbylo nic jiného než přirozeným způsobem matky přírody vybírat ze svých řad ty nejslabší a dle skromných možností připravovat jejich maso a vnitřnosti do nejstravitelnější podoby. Dle mého soudu měli vybírat ty nejtučnější, možná by to aspoň jeden z nich přežil. Komu z Vás by se chtělo na pustém ostrově po konzumaci posledních lidí, které jste v životě viděli, amputovat vlastní nohu a spořádat ji jako poslední delikatesu ?
Pokud máte rádi, stejně jako já, autorskou kuchyni a lepší příběhy, je dobře, že jste přišli na Zastávku na znamení.

Eva Bergerová (spolurežisérka): Mlčí. A usmívá se.