Nekrácený rozhovor MF Dnes s E. Bergerovou o Divadle Komedie

Jak se cítíte poté, co radnice odsouhlasila Vaše divadlo jako nového nájemce Divadla Komedie?

Jsme rádi, že nás Rada MHMP potvrdila. A nyní nastává situace, kdy začínáme jednat o financích do divadla Komedie.

Co si od přesunu do centra města slibujete?

Slibujeme si hlavně profesionálnější podmínky k práci. Myslím, že jedním z důvodů, proč jsme výběrové řízení vyhráli my, je to, že už jsme prokázali schopnost jedno divadlo vybudovat. V podstatě na periférii města v socrealistickém kulturním domě jsme z ničeho vytvořili divadlo repertoárového typu. Hrajeme například Meyrinka, Shakespeara, Körnera, Schimmelpfenniga, Ravenhilla. Bez toho, že bychom měli peníze na umělecký soubor, na reklamu. Musíme zde dbát také na místní publikum. Některé projekty tady však uskutečnit nemůžeme. To jsou především ty mezinárodního charakteru nebo zahraniční režiséři. Máme připravený projekt festivalu, jasné zaměření jednotlivých sezon. Taky se těšíme, že budeme lidsky platit herce. To však bude záležet na tom, zda budeme mít odpovídající finanční podmínky a zda se nám podaří vše vyjednat i se zahraničními agenturami.

Na co se diváci mohou těšit? Mohla byste představit největší "taháky" chystané sezóny?

Ano, zatím pořád říkám "mělo by" a "chceme", protože nic není jisté, dokud nebudou podepsané všechny smlouvy. Jak s Magistrátem, tak jednotlivými tvůrci. Všechny premiéry by měly být tahákem. Kdybychom si to nemysleli, nedělali bychom je.

První premiérou bude česká premiéra součaného polského autora Tadeusze Słobodzianka - Nasza klasa - Naše třída. Pojednává o historii žáků jedné třídy malého městečka. Je to

do jisté míry historie celého 20. století.  Autor se mimo jiné inspiroval událostmi v Jedwabnem, kde jedna část obyvatelstva vyvraždila, v podstatě zmasakrovala své sousedy. Deset postav, z nich každá zapříčiní něčí smrt, ale zároveň někoho jiného zachrání. A proč polská hra? Protože Polsko prožívá podobné historické modely jako my, jen mnohem ostřeji a drsněji, takže ten příklad je jasnější. Dále chystáme dramatizaci prózy Witolda Gombrowicze Pornografie. Gombrowicz je u nás znám jen asi dvěma hrami, ale toto je román, který zkoumá a analyzuje příčiny lidského chování. Jak je možné, že jeden člověk dokáže druhého ovlivnit tak, že se sám připraví o život? Gombrowicz je také známý svým bouráním a vyprazdňováním formy. Převracením situací - banality nabývají kosmických rozměrů ve vnímání lidí. A co jiného jsme, než bytosti subjektivně vnímající? Ve zkratce řečeno - na základu detektivky jde o filosoficko-psychologickou inscenaci. Slovo Pornografie zde před diváky neznamená odhalování těla, ale duše. A poslední je hra, která vzniká přímo na tělo našim hercům - Her masters voice - naší dramaturgyně Markéty Bláhové-Bidlasové. Inspirovaná dvěma největšími zločinci 20. století, to bude hra, jež se snaží mapovat důvody zda a proč potřebujeme vůdce či dokonce tyrany. A pokud je nemáme, musíme si je vymýšlet? Potřebuje oběť násilníka? A otrok pána?  Vlastně - umíme být opravdu svobodní?

Mezi Vašimi kritiky panuje představa, že budete dalším středoproudým divadlem (jako je např. Rokoko nebo ABC) - je na tom něco pravdy?

No, k diskuzi bych si nejprve potřebovala vyjasnit pojmy. Co znamená středoproudé divadlo? A pak bych odpověděla otázkou. Naznačila jsem Vám plán první sezony. Vypadá to jako středoproudé divadlo?

Jak se díváte na smršť negativních komentářů na rozhodnutí komise o tom, že budete novým nájemcem Divadla Komedie?

V divadle je vždy spousta emocí. A tak je to v pořádku. Bez emocí bychom divadlo nemohli dělat. Samozřejmě některé komentáře nebyly příjemné, ale na druhou stranu to byly většinou opravdu emotívní reakce bez znalosti našich inscenací a kontextu, ve kterém již sedm let naše divadlo pracuje. Argumentů zde bylo velmi málo... takže tak...

Dramaturgický plán na sezónu platí? (tedy: Brémská svoboda: Rainer Werner Fassbinder režie: Jan Novotný, Pornografie: Witold Gombrowicz režie: Eva Bergerová, R.U.R: Karel Čapek - nebo Bruno Schulz:Traktát o manekýnech - režie: Piotr Tomaszuk a Her masters voice: Markéta Bidlasová režie: Vojtěch Štěpánek).

Jak už jsem řekla, situace se vyvíjí, dramaturgie platí, ale tituly se přesouvají. První inscenaci bych měla režírovat já, druhou polský režisér Gabriel Gietzky a třetí Vojta Štěpánek. Další z polských režisérů, zakladatel a ředitel slavného Teatru Wierszalin, Piotr Tomaszuk by měl zahájit sezonu další. Vzhledem k tomu, že způsob jeho práce vyžaduje delší hereckou přípravu, padne na to část prázdnin.

Zuzana Drtilová, MF Dnes