Julius Caesar jako průzkum Brutovy duše

Režisérka Eva Bergerová zvolila pro Shakespearovu tragédii zásadní úpravu, a tak údajná poslední Caesarova slova v inscenaci nezazní. Nezazní zde více věcí, neobjeví se více postav, už vůbec ne postava titulní. Režisérka s výtvarníkem Milanem Davidem přivádí do rafinovaně prázdného prostoru (v hlavní roli je ovšem světlo) jen čtyři spiklence proti Caesarovi, dva jeho lidi, Brutovu ženu – toť vše. Vrtkavý lid nahradil podivný nedefinovatelný hluk.

Radikálně upravená tragédie je spíše průzkumem Brutovy duše: duše toho, jenž byl Caesarovi tak blízko, že se stal vrahem z osudové nezbytnosti. Věcný, chladný, korektní Brutus Jana Novotného vládne mimořádnou silou, skrytou hodně hluboko. Když zarmouceně řekne své statečné, vášnivé ženě, ,,kéž bych tě byl hoden, Portie‘‘…jde uprostřed noci ,,březnových id‘‘ beze slova připravit. Ona se dívá a čeká. Mlčenlivá scéna rituálního oblékání před vraždou ospravedlňuje mnohostránkově nemilosrdné škrty v dramatu: člověk s minimem slov i gest v obnaženém, nepřátelském prostoru, v krajní situaci.

Eva Režnarová je ve své zoufalé opravdovosti Novotnému strhující partnerkou. Zcela nevojácky, přitom přesvědčivě působí Milan Stehlík jako Brutův spojenec Casius. Jejich hlavním protivníkem je fešácký oportunismus. Jejich hlavním protivníkem je fešácký oportunista Marcus Antonius (Vojtěch Štěpánek). V jeho i Brutově řeči nad mrtvým Caesarem je koncentrováno shakespearovské vidění světa. Komorní inscenace má v těchto chvílích impozantní tvář – podobně jako naprosto nečekané řešení střetu dvou vojsk: těch pár lidí zaplní doslova celý prostor. Brutus, muž bez iluzí, bdí v noci před bitvou. Náhle spatří … Co? Koho? Přelud? Přízračný okamžik děsu vyvolá nehybný herec se svíčkou v ruce. Byl to sen? A komu se zdál?

Daleko od velkých scén, na někdejší periferii Prahy, se odehrává velmi zvláštní snový příběh o politickém činu a jeho neodvratných důsledcích.

Hodnocení Lidových novin: 4 z 5.