"Jsem těsně spjatej sám se sebou..." rozhovor s Davidem Czesanym

Jak jsi se dostal ke Strašnickému divadlu?
Dostal bych se k němu stejně. Dřív nebo později. Ale Honza 
Novotný je spojovník.

Co ve Strašnicích budeš zkoušet?
Calypso – Roland Schimmelpfennig

Proč sis pro tuto scénu vybral právě tento text?
Hledal jsem kvalitní současný text, který by byl hlavně 
zajímavý pro herce tady. Ale myslím, že nakonec může 
být zajímavý pro všechny. Je hodně propracovaný – vlastně 
ve všem. Těžko se mi to pojmenovává bez toho, aniž bych 
začal vyprávět děj nebo vypustil nějaký sloganový klišé. Taky 
bylo důležitý, že to překládala doma moje žena a já to 
mohl trošku kibicovat.

Teď trochu o něčem jiném, bohužel velice důležitém: 
Proč, podle tebe, žádná politická strana neuvádí 
jako součást svého programu podporu kultury?
Ale oni to asi někde na konci toho programu snad 
i uvedou, ale jen tak pro formu. Vypadá to fakt až krizově, 
že kvalitních lidí (takových, který je možný za něco obdivovat) 
je málo, takže kde by se vzali v politice. Nafoukaně 
dodávám, že mně se tam taky nechce. Je lepší 
po politicích něco aktivně vyžadovat, než si na ně jen 
tak stěžovat.


Jak si představuješ, že bude divadlo vypadat 
za sto let? Budou ještě státní divadla? 
Budou angažmá? Jakou roli bude mít divadlo 
v životě vnuků dnešních dětí?
Různý formy divadla ovládnou celý svět, lidi přestanou 
vnímat hranice reality, protože ve všeobecném 
dostatku už si všichni budou chtít hlavně hrát.

Kdyby sis mohl vybrat jinou dobu, jiné místo, 
kde bys raději žil a tvořil?
Nad tím neumím přemýšlet. Jsem nějak 
moc těsně spjatej sám se sebou.

Kdybys nedělal divadlo, co bys dělal?
Hrál bych skvěle fotbal, asi za Liverpool. 
Nebo hokej v Chicagu. To je vlastně jedno.

Co by se muselo stát, aby jsi opustil divadelní práci?
Mám pocit, že nic moc, ale furt se to neděje.

David Czesany: 
Vystudoval gymnázium a z vlastní vůle nedokončil studium režie 
na pražské DAMU. Režírovat i hrát divadlo začal v sedmnácti 
letech v amatérských souborech: Divadlo pod katedrou, Milé divadlo, 
Protoč a A studio-Rubín. V letech 1991–95 byl režisérem a uměleckým 
šéfem již profesionálně fungujícího A studia-Rubín. Zde režíroval 
např. inscenace: Hodina lásky, Slavík k večeři a Dvě noci s dívkou 
od Josefa Topola, Blázen a jeptiška od Witkiewicze, Strindbergovu 
Slečnu Julii aj. 

V roce 1995 nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem jako 
režisér, kde se v roce 1997 stal uměleckým šéfem. Tuto funkci vykonával 
do léta 2004. Za rok 2000 získal společně se souborem prestižní cenu 
kritiků Divadlo roku – Nadace Alfréda Radoka. Po povodních v roce 
2002 významně přispěl k dosažení celkové rekonstrukce Činoherního 
studia. Některé režie v Ústí nad Labem: Dvojhlavý orel (J. Cocteau), 
Les divokých sviní (L. Havlíková podle románu Z. Šmída Cejch), 
Odpočívej v pokoji (J. Pokorný), Platonov a Ivanov (A. P. Čechov), 
Crave (S. Kane), Hamlet (W. Shakespeare) aj. Režijně hostoval 
v Divadle Komedie (M. Maeterlinck: Modrý pták), Divadle Na zábradlí 
(M. Urban: Nože a růže) a Praze–Holešovicích v alternativním 
prostoru La Fabrika (M. Bambušek: Porta Apostolórum), v brněnském 
HaDivadle (S. Stephens: Volavky), Západočeském divadle v Chebu 
(S. Shepard: Simpatico, J. Topol: Kočka na kolejích), A studiu–Rubín 
(E. Jelineková: On není jako on), v Multiprostoru Louny
(S. Beckett: Čekání na Godota) a v Divadle Na prádle v Praze 
(E. Jelineková: Jackie, 2007).

Více informací o inscenaci Calypso najdete zde.