Jiří P. Kříž

Oblíbené téma současného divadla: do Pacovské vili, nejlépe filmových magnátů, se na bourají „naprostí šílenci“.

Na vymítí jejich mozků mají podíl produkty plné násilí a krve. Bumerang seriálů a telenovel se vrací proměněný do reality show. Pěkně potrápí rodinku zbohatlých řemeslníků stříbrného plátna. Na pokračujícím rozkladu nezmění nic.

To ej stručný obsah Popcornu Bena Eltona. Do Prahy dílko veleúspěšného anglického dramatika uvedla s úspěchem a v překladu Jiřího Popela režisérka Eva Bergerová ve Strašnickém divadle. Nijak se nedala ovlivnit prvním uvedením Popcornu v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zůstali věrni Eltonově v podstatě komediální předloze.

Blbneme po americku

Eva Bergerová je režisérkou přemýšlivou. Její soubor Company.cz pracuje ve Strašnickém divadle v obvyklé nouzi dnešních studiových scén., podporovaných institucionálně jen sporadicky. Žít e z toho nedá, umřít se nesmí.

Inscenace Golem i další vzbudily zasloužilou pozornost. Mladí divadelníci nechtějí jenom rezignovaně přihlížet ztrátě kulturnosti – od politiků až po houfy fotbalových nácků. Lákají siroty vzdělaného národa, který se pyšníval největšími náklady knížek poezie v Evropě a dnes hrubne u kanálů Velkých bratrů a Vyvolených. Fascinují ho výměny manželek: v reality show i v realitě. K zblbnutí po Ameriku je už jen krůček. Všeobecnou blbou náladu nepoléčují ani optimistické tragédie na téma, jak nakrást milióny a vyhnout se trestu. Pomalu už není co krást, a z toho jsou nervózní rychle se střídající vlády připomínající délkou držení moci Přemyslovce do konce 12.věku. to jsou možná důvody, proč Evu Bergerovou a její inscenační tým trochu přešel huo´mor a z Popcornu vytvořila napínavou podívanou s vykřičníkem v závěru.

Všecko je fuck

V Popcornu režisér Bruce Delamitri (Jiří Racek) přebírá Oscara za příběh novodobého vývaru z Bonny a Clyde. Dvojice vypatlaných mladistvých vrahů bez motivu střílí své oběti v supermarketech. Zatímco Bruce vede spor o erotické detaily dalšího filmu s producentem Karlem Breznerem ( Martin Davídek nebo Kryštof Nohýnek), navštíví jeho vli dva mladiství vypatlanci, kteří jeho filmy proměňují v reality show. Jiří Popela ve shodě s předlohou Bena Eltona moc dobře vystihnul kontrast mezi životem „umělců“ a lidí „vychovaných“ jejich uměním. Lexikálně v něm vévodí v češtině dvojjazyčná fráze „všechno je fuck“. Těm prvním už nezáleží na morálních postulátech tvorby, a ti druzí přestali rozlišovat – pod vlivem návyku na produkty vyvolených - mezi životem a hrou. Mlácení železnými tyčemi nebo přímý kop okovanou botou na hlavu snese přece každý.

Wayne a Ťafka o zlo

inu nepřemýšlejí, neboť rozdíl mezi zvířetem zabíjejícím jen z hladu člověkem vraždícím třeba pro chvilkové uspokojení se už dávno proměnil ve prospěch tvorů nižších řádů. Lidské živočichy hrají na scéně Milana Davida a v kostýmech Kateřiny Hájkové velice přesvědčivě Jan Hofman a Tereza Němcová. Bruceho manželku Eva Režnarová a jeho oprsklou dceru Velvet Marie Doležalová.

Kde je ten ovladač?

Vykřičníkem v závěru je řádka žalob: těch kteří masakr v přímém přenosu přežili, na chybný zásah, televizních diváků na společnosti že takovou show vysílaly, společností na vládu, která zodpovídá za jejich chod, republikánů na demokraty za selhání liberalismu a demokratů a republikány za odpor k volnému prodeji zbraní. Ťafka objevila víru a svaluje vinu na pánaboha, který přece odpovídá za všechny. „doposud ale na sebe nikdo nevzal žádnou zodpovědnost,“ zní poslední věta Popcornu. Co myslíte, je někdo za cokoliv skutečně odpovědný u nás: stačí vzít do ruky ovladač a projet se po kanálech. Ano, ale jak ovladač ovládnout?!

Jiří P. Kříž / deník Právo