Faust - pokračování z květnových programů

Faust je ve verších?

Dostali jsme do rukou všechny možné překlady Fausta a dostali za úkol společně vypsat to, co si myslíme, že je pro příběh to nejdůležitější. Seděli jsme u Kusnjerů a sepisovali poctivě celý víkend. Výsledný rámec příběhu je dodnes více méně stejný. Jen forma se změnila; když jsme panu profesorovi pyšně předali naše dílo a on se do něj namátkou podíval, zase nám ho vrátil a řekl: "Milé děti, tak tohle je nám pěkně na h****." Nenapadlo nás respektovat verš a text napsali klasickou formou přímých řečí. Takže si na to pan profesor musel sednout a přes víkend to předělat...

Mefisto může být kdokoliv

Už při přepisu textu jsme počítali s tím, že budeme mít dva Mefisty. Mefisto není rohatý čert v rudém plášti, co odnese Fausta komínem. Mefisto je v podstatě kdokoliv, kdo "chce jen to zlé a stále dobro koná." A to samo relativizuje co je to zlé a co je to dobré. V přeneseném významu: Je například Tesco dobré nebo zlé? Je to nonostop, mají toho hodně, je to levné, dokonce mají prošlé potraviny pro nejsmtunější, je to všude, nikdo kolem nemá šanci... Koná to dobro a při tom z toho trochu běhá mráz po zádech; ne méně než při pohledu na billboard s Paroubkem.

Maturitní čtení

Náš Faust je (zdánlivě) o večeru poezie ála "Přečteme si Fausta". Tři společensky oblečení studenti usednou a před svými rodiči, kamarády, profesory a maturitní komisí a Fausta přečtou. Zřetelně a v rytmu (4 roky jevištní mluvy), po smyslu (2 roky uměleckého přednesu) a hlavně hezky a s emocí (4 roky herectví). Faust je ale silnější než oni a to, co mělo být zpaměti se najednou rodí někde uvnitř študákovy hlavy a dere se to z něj jeho vlastním hlasem, stává se to jeho myšlenkou a jeho vlastním problémem. Konvence maturitní přehrávky jej dvakrát na chvíli odradí, ale síla ducha je silnější a před divákem stojí Faust, což je pro dva další spolužáky na jevišti trochu trapná čára přes rozpočet... A přichází Mefisto. Zkazit večer poezie, nebo rovnou za Faustem? I když Hanka dlouho vzdoruje a jednou dokonce odejde z jeviště, síla ducha je silnější a stává se z ní Markétka a přímo před zraky diváka se čtveřice maturantů nechala "čímsi" strhnout na cestu, ze které už není cesty zpět. A nikdo je nezastaví.

Všichni jsme odmaturovali s jedničkou z herectví.

Pryč se sektorovým nábytkem a světla v autolékárničce

Zhruba rok a půl po naší maturitě jsem (pokydaný od špaget) zazvonil spolu s kamarádem a spolužákem z nižšího ročníku Honzou Novákem na zvonek Strašnického divadla. Dostali jsme typ od Martina Davídka z Vinohradského divadla, že se zde usídlilo mladé divadlo, které „hledá nove projekty.“ A my měli co hrát. „Goethova Fausta a Dürrenmattova Dvojníka,“ řekli jednohlasně ředitelce Evě Bergerové, která nás hostila ve své kanceláři. „Tak to zkusíme a uvidíme. Vymyslete si termíny,“ řekla nám Eva a já přivedl do Strašnického divadla spolužáky a Honzu Novotného, který se rozhodl hrát Fausta v suterénu – v té době jakési čítárně hustě zastavěné sektorovým nábytkem. A tak jsme se s Michalem Čelišem, Kubou Chromečkem a Hankou Kusnjerovou pustili do přestavby. Celou místnost jsme vyklidili, zatemnili samety, vybavili surrondouvým zvukem, vytvořili zázemí a hlediště. Nestálo to víc než tisíc korun; například světla se ovládaly pokojovými stmívači zabudovanými do krabic od autolékarniček. A ovládají se tak dodnes.

Malá scéna se pojmenovala na počest Fausta Auerbachův sklep (podle názvu jednoho z dějství hry) brzy po Faustovi se sem přenesla i Moliérova Škola pro ženy, opět v režii profesora Novotného. Pak jsme zde udělali svou první vlastní věc - rumusnký Kebab a další generace žáků našeho profesora se zde později podílela na autorském projektu Second Head (a v těchto dnech zkouší na velkém sále Körnerovu Písečnou kosu).

Faust se odehrál na mnoha divadlu netypických místech - v hospodě, v malém kině na Malé skále (tam to bylo skvělé), ale i na parníku (to bylo strašné), na zámku v Třeboni (tam to bylo skvělé, protože jsme zabudovali reflektor do obrovského krbu a ve finále jej rozsvítili!). Dokázali jsme dokonce zahrát pětkrát Fausta ve dvou dnech v Aši (dvakrát ráno pro školy, jednou večer pro dospělé - v klubu, který krátce na to vyhořel a druhý den ráno zase dvakrát pro školy). Ta poznámka o vyhořelém klubu mi ještě evokuje, jak jsme si během zkoušení vyprávěli záhadné historky, co se dělo souborům, které Fausta zkoušeli; smrti herců, zranění, zázraky a nemoce. Naše vyprávění tenkrát přerušil náraz ptáka do okna zkušebny. Jednou vrstvou skla prolétl, o druhou už se zarazil a zůstal ležet mrtvý. Druhý den, chvilku před zkouškou říkám: "Jdu si ještě koupit cigára," a Kuba mi říká: "Zmokneš..." Venku třicet stupňů... Vyjdu před školu, udělám dva kroky a liják. Koupím cigára, vezmu za kliku školy - vyjde slunko. Na zkoušku jsem přišel mokrý. Nikdo kromě Kuby mi nevěřil, že jsem zmoknul. A později toho dne, nikdo neví jak se to mohlo stát, při dialogu Hanky a Kuby se najednou Hanka chytí za pusu a Kuba za hlavu. Kubovi z čela teče krev, Hanka má vražené přední zuby do dásní a taky jí teče krev. Oba na pohotovost a pan profesor říká: "Jestli nebude Hanka v pořádku, tak to zrušíme..." Snad jsme se s duchem Fausta za těch pět let trochu otrkali a nechá nás v klidu žít.

Co znamenal Faust pro Strašnické divadlo

Dramaturgie Strašnického divadla dostala nový, hlubší rozměr. Způsob, jak byl Faust udělán zároveň vystihnul (nebo možná i určil?) další směřování divadla, způsob jeho práce s titulem, režisérem i hercem. Faust dal vzniknout malé scéně divadla, která je s kapacitou max 35 míst a vzdáleností mezi hercem a divákem doslova několika decimetrů dost možná nejmenší divadelní scénou v Evropě. Faust se stal jednou z kmenových inscenací divadla, byl divácky vždy velmi žádaný, kritkou i odborou veřejností vnímán jako něco zcela mimořádného a jedinečného. Po téměř pěti letech, více než sto reprízách a zájezdech po celé republice, čeká Fausta derniéra. I kdyby se hrál dvacet let, nikdy bychom nedokázali beze zbytku vytěžit vše, co nás tato inscenace může naučit.