Celý rozhovor s Evou Režnarovou pro deník Metro

Co se ti honilo hlavou, když vám hercům režisér oznámil, že budete celí mokří a zabalení pouze do ručníků?Neřešila jsem to. Říkala jsem si,že to budu řešit až to bude aktuální. Ono se to nějak udělá... A pak přišel den D, a já si říkala, blbec,do čeho jsem to vlezla, a začala vymýšlet výmluvy, že je zima, že mně je zima, že mně neuschne hlava, no a pak nezbývalo nic jiného, než to vzít s rozběhem-sprcha, bazén, jeviště.. "Uaaa! ...šílené..šílené... a na druhou stranu, no a co. Nebo ne ?(Citace ze hry Calypso, pozn. red.) A funguje to... Musí to tam být. Na začátku hry se totiž potopí loď Calypso a díky tomu se začíná odvíjet zajímavý příběh .

O čem je, pro tebe, hra Calypso?

Je to intimní zpověď, konverzační drama s tragicko-komediálním podtextem, což píše sám život. V té hře je kus Čechova - čechovovy dialogy z jeho her a jeho filosofie a zároveň kus Shakespeara-Hamlet. Na začátku hry se všichni před sebou stydí, jsou v ručnícich, ale během hry se před sebou odhalí daleko víc, poněvadž odhalí před ostatními své nitro, svou duši, své já, což je daleko  intimnější. Přes banální repliky, kdy si každý mluví aniž by poslouchal druhého - takhle meleme jeden přes druhého běžně v životě - se odhalí ty největší průšvihy životní, které máme hluboko v sobě. Byla to pro mě velká výzva. S takovým textem jsem se v životě nesetkala. Jednak tuny textu, učila jsem se za pochodu, všude, takže jsem působila dojmem, že trpím samomluvou . A pak neustále skáču někomu do řeči, přehazuju své myšlenky z tematu na jiné, řekla bych, že je to doslova bludiště textu, myšlenek a když zabloudíte, jste v háji, poněvadž zapomenete, co jste už vlastně řekli. No, ale to není pochopitelně to podstatné. Podstatné je, co chcete sdělit a co si z toho kdo odnese. Byla to pro mě výzva. Velká výzva, někdy až pro mě hodně tíživá a bolestná...

Proč jsi se rozhodla spolupracovat se Strašnickým divadlem. Je to už pátá inscenace, ve které zde hraješ...

Kdyby mě to nebavilo, tak tu nejsem. Přijde mi,že se tu dělá velmi moderní a kvalitní divadlo.

Proč?

Proč? Jsou tu super lidi, kvalitní, výjimeční,k teří mají, já tomu říkám nadčasový pohled na umění a na život vůbec. Hrozně mě to inspiruje a dává mi to pocit vnitřní svobody. Je to divadlo generačně vyvážené, a když se podívám na měsíční program, tak si myslím, že by se tu dveře neměly trhnout. Není to komerční divadlo ,to si divák může pustit televizi. Začínáme být internetovou generací, pěkně v pohodlí domova, raději se vůbec nehýbat. Ale vím, že když sem někdo jednou přijde, přijde zas.A poněvadž učím na konzervatoři, neúmyslně jsem tu nalákala své studenty. A někteří se sem vracejí už nastálo,co by profesionální umělci.